blog vašeho vlkodlaka šibala

Je snadné zapomenout na to co je a vrátit se do reality těžší

CHAT

Anketa

Statistika

Kalendář

Když tě život nemá rád

Prolog - Začátek

Tak a je tu nová povídka :-)
Bylo brzké ráno a nějaký muž se špičatou čepicí odložil ke dveřím domu číslo 4 v zobí ulici nějaký raneček a dopis. Potom muž s hlasitou ránou zmizel. Začal foukat vítr a odfoukl dopis na na chodník lemovaný po obou stranách záhony růží. O čtvrt hodiny později se spustil déšť, který zase za půl hodiny zmizel.
 
Pan Dursley se chystal do práce a přitom nadával že zrovna dnes muselo pršet. Jeho že no ho vyprovázela s tlustým chlapcem na rukách. Pan Dursley otevřel a vyšel ven. Přitom se natáhl na zem, protože zakopl o malý uzlíček přede dveřmi.
 
„Co to sakra má být.“nadával.
 
„Verone podívej. Je to dítě. A tamhle je nějaký dopis.“řekla a ukázala na mokrý chodník. Vernon zvedl promočený dopis, který se rotrhl na půlky.
 
„Je to stejně úplně rozmazané a roztrhlé. A teď jsem špinavý a budu se muset znovu převléct.“říkal nevrle Vernon.
 
„Necháme ho u nás?“zeptala se.
 
„Pokud bude sekat dobrotu Petunie, tak ho tu klidně nech. Ale jestli nebude poslouchat, tak puce do děcáku. Teď jdu zavolat do práce, že dnes nepřijedu.“řekl a vešel do domu. Když pan Dursley přišel dolů v čistém oblečení, tak se Petunie zeptala.
 
„A jaké mu dáme jméno?“
 
„Dej tomu holomkovi jméno jaké se ti zlíbí.“odpověděl a zapnul si televizi.
 
„Tak mu budeme říkat Tom.“
 
                  O DVA ROKY POZDĚJI
 
„Tome! Ty holomku! Kde zase vězíš!!“tříletého kluka probudil řev. Vysoukal se z postele v přístěnku a převlékl se. Potom se vydal za hlasem.
 
„Kde jsi byl? Neříkej mi že jsi ještě spal.“zahulákala na něj Petunie. Tom zklopil hlavu čímž dal jasně najevo že jo.
 
„Za trest nedostaneš snídani. Teď mi pomůžeš uklízet. Aby sis konečně zapamatoval jak se to dělá.“dořekla a vrazila mu do ruk kýbl s vodou, že půjdou umývat okna.
 
              O DALŠÍ DVA ROKY POZDĚJI
 
„UŽ TĚ MÁM DOST TY HOLOMKU. JDEŠ DO DĚCÁKU. ZBAL SI TĚCH PÁR FIDLÁTEK KTERÉ MÁŠ A JDEME!!!“ozýval se po celém domě křik Vernona Dursleyho. Tomovi nezbylo noc jiného než si zbalit batůžek. Vernon ho potom dotáhl k autu a přímo ho tam hodil. Vyjeli cestou k sirotčinci. Tam ho zase doslova dotáhl, protože se Tom bránil. Zazvonili a přišla otevřít jedna z vychovatelek.
 
„Přejete si?“zeptala se.
 
„Víte, někdo k nám dnes odložil tohohle kluka a my nemáme dostatek prostředků abychom ho uživili. Sotva s manželkou uživíme sebe. Natožpak ještě nějaké dítě.“zalhal Vernon.
 
„Dobrá, postaráme se o něj.“řekla a převzala Toma. Vernon hned na to odešel.
 
„Jak se jmenuješ kluku?“řekla zlým hlasem.
 
„Tom.“odpověděl se strachem z té ženské.
 
„A dál?“
 
„Nevím.“odvedla tedy Toma k jiné vychovatelce.
 
„Hele Helen. Kde máme volný pokoj tady pro Toma?“
 
„Volno je už jen v tvém patře v posledním pokoji.“odpověděla.
 
„Dobře. Tak tam Toma ubytujem.“řekla a odvedla ho o patro výš do posledního pokoje.
Žádné komentáře
 
Proč si hledat přátele, když tě většinou zradí? Snad protože věříš že jsou jiní, snad protože jsi sám, či už jsi propadl zoufalství?