blog vašeho vlkodlaka šibala

Je snadné zapomenout na to co je a vrátit se do reality těžší

CHAT

Anketa

Statistika

Kalendář

Když tě život nemá rád

3. - vše se vymklo z rukou

tahle kapitola se mi vůbec nelíbí
„Tak co vy tři bývalí třeťáci, máte pořád samé?“zeptal se Patrik Ilgy, Toma a Rika.
 
„To víš že jo bývalý čtvrťáku.“odpověděl mu Tom.
 
„A co vy dva? Jak se na tom se známkami letos? Loni jste měli jeden jednu dvojku a druhý dvě.“začala se ptát Ilga.
 
„No letos máme oba tři dvojky, ale ani jednu dvojku nemáme ze stejného předmětu.“odpověděl David.
 
„No naštěstí ještě nemáte trojky.“řekl tentokrát Rik
 
L J L J L J L J L J L
 
„Takže děcka. Všichni kteří jezdíte na koních jdete tuhle sobotu jezdit. Pokud někdo, kdo minule nabídku nepřijal si to rozmisle, tak může jít taky.“řekla ředitelka u večeře.
 
„Hurá, konečně se zase půjdeme projet.“radoval se Tom.
 
„No jo, konečně nás tam zas pustí.“souhlasil Patrik.
 
„Ale stejně je dobrý, jak nás to tam naučili ani ne za dva roky. Teď jsme jak profesionálové.“prohlásila Ilga. Ostatní se jejím slovům radostně zasmáli.
 
L J L J L J L J L J L
 
„Jsem rád že jsme se tady opět sešli. Musím uznat že lepší jezdce než vás jsem ještě neučil. Tak neplýtvejme zbytečnými řečmi a jedem.“zavelel jejich učitel a rozjel se do kopoce. Naše známá pětice nechala ostatním chvíli náskok a pak triskem vyrazili za nimi.
 
JJJJJJJJJJJJJJJJJJJJJJJJJJ
 
„Brumbále! Pán zla chce zaútočit na mudlovskou čtvrť.“vyletěl z krbu Severus Snape (Voldemortovi se podařilo před dvěmi lety získat svoje tělo).
 
„Jak se jmenuje?“vyzvídal hned Brumbál.
 
„Kvikálkov.“vypadlo z něj.
 
„COŽE??? KDY??“zařval Brumbál.
 
„Teď hned. Co je tam tak zajímavého, že si děláte takové starosti“
 
„Tam jsem odložil Harryho. Tam žijí jeho příbuzní.“
 
LLLLLLLLLLLLL
 
Pan a paní Dursleyovi prožívali normální sobotu. Jejich syn Dudley byl někde s kamarády a tak se spolu dívali na televizi. Najednou se rozletěli dveře a dovnitř vtrhli nějací zakuklenci. S nima vešel dovnitř nějaký černovlasí muž s úplně černýma očima (nemám rád tu chodící mrtvolu s červenýma očima).
 
„Kde je Potter.“zasyčel na ně ten chlap.
 
„J-jak-ký P-potter?“vykoktala se strachem Petunie
Dursleyová.
 
„Váš synovec Harry Potter.“zařval na ni.
 
„Žádný Potter tu nikdy nebyl.“prohlásil Vernom
Dursley.
 
„Nelži! CRUCIO!!“zařval. Hned potom se Vernon začal zmítat v obrovských křečích. Petunie vytřeštila
oči.
 
„Kouzelníci.“řekla nevěřícně.
Voldemort přestal Vernona mučit a řekl.
 
„Tak co? Kde je Potter.“
 
„Tady opravdu nikdy nikdo takový nebyl.“zakňoural pan Dursley.
 
„Legilimens.“řekl a začal se přehrabovat v hlavě paní Dursleyové. Uviděl jak poprvé uviděli a pojmenovali Toma. Také jak se k němu chovali. A jak Vernon Dursley navždy odvedl Toma z jejich domu.
 
„Kdo je Tom?“zeptal se lord Voldemort.
 
„Nevím. Kdysi jsme ho našli na prahu našeho domu.“vylezlo z Petunie.
 
„A kde je teď?“
 
„V sirotčinci.“pípla potichu.
 
„A v jakém.“ptal se Voldy netrpělivě.
 
„Nevím. Vernon ho odvezl a já se o něj dál nezajímala.“odpověděla popravdě. Voldemort přistoupil k Vernonovi a začal se mu hrabat v hlavě. Našel to co hledal.
 
„Vy tři se o to tady postarejte. Zbytek jde se mnou.“rozkázal Voldemort a přemístil se pryč.
 
„Dva smrtijedi namířili hůlky na manžele Dursleyovi. Ten třetí vyšel před dům a vyčaroval znamení zla. Pak se vrátil do domu a viděl jak ti dva smrtijedi právě zabili dva lidi. Zapálili dům a přemístili se pryč. Zrovna v tom okamžiku dovnotř vrazili fénixové.
 
LLLLLLLLLLLLL
 
„Takže teď vpadneme dovnitř. Projistotu nic neničte. Ten kluk tam nemusí být.“rozkázal Voldemort a tak se všichni smrtijedi vydali dovnitř. Všichni (tři dospělí a deset děcek) právě obědvali a tak je měli pohromadě. Smrtijedi je obkroužili a namířili na ně húlkami. Děcka začali křičet.
 
„TICHO VY SMRADI MALÍ!!“zakřičel nějaký smrtijed.
 
„Co chcete?“zeptala se ředitelka.
 
„Chci Toma. Měl by tu být.“zasyčel na ně Voldemort.
 
„Tom tu právě není. Spousta jich je právě pryč.“
 
„A kdy se vrátí?“vyštěkl na ni.
 
„Za hodinu by tu měli být.“řekla se strachem.
 
„TAKŽE VY SMRADI TEĎ PŮJDETE DO SVÝCH POKOJŮ A NEVYLEZETE!!“zařval na ně Voldemort a tak se všichni plni strachu, každý s jedním smrtijedím dozorcem vypařili do svých pokojů.
 
„Vy tři jdete snámi. Ukážete nám Tomův pokoj.“ukázal na dvě vychovatelky s ředitelkou. Ty se zvedli, protože neměli na výběr a odvedli je do Tomova pokoje. Voldemort se rozhlédl po pokoji. Byl polepený obrázky. Převážně nakreslenými.
 
„Prohlédněte ty spratky. Ti kteří v sobě nebudou mít žádnou magii zabte a zamkněte dveře.“smrtijedi se vydali vykonat rozkaz. Pak všem řekl kam se rozmístit a kledbou Imperio ovládl všechny tři ženy.
 
JJJJJLLLLL
 
Dudley se vracel domů, když si najednou všiml, že dům hoří, nad ním je nějaká lebka a dovnitř vbíhají nějací lidé. Zděšeně se na to díval. Najednou plameny v domě uhasli a on se rozeběhl dovnitř. Vrazil do kuchině.
 
„Mami!! Tati!!“zakřičel a rozeběhl se k tělům na podlaze. Někdo ho chitl a obrátil k sobě čelem.
 
„Jak se jmenuješ chlapče.“zeptal se ho mladý muž a přitom vypadal že je hodně starý.
 
„Dudley, Dudley Dursley.“odpověděl.
 
„Takže Dudley… kde je Harry?“zeptal se ho ten muž.
 
„Harry? Jaký Harry?“zeptal se zmateně.
 
„Harry Potter. Tvůj bratranec.“Dudley vytřeštil oči.
 
„Žádný Harry Potter tady nikdy nebyl. Nikdy jsem o něm ani neslyšel.“muži se v očích oběvil děs a rychle otočil hlavu ke starému vousatému muži, který taky nevypadal zrovna nejlépe.
 
„Budeme ho muset prozatím dát do sirotčince.“promluvil ten strarý muž a uspal Dudleyho. Pak se přemístili k nejbližšímu soritčinci.    
 
LJLJLJLJLJLJLJJ
 
„Tak jdem dovnitř bando.“vháněla jedna vychovatelka děcka dovnitř. U vchodových dveří stála ředitelka.
 
„Teď běžte všichni do svých pokojů. Nikdo nevycházejte.“poručila jim a oni se tedy vydali do pokojů.
 
„Tak snad na večeři.“rozloučila se naše pětice. Tom šel až na konec chodby do svého pokoje. Otevřel dveře a strnul. Někdo v jeho pokoji byl a díval se na něj. Chtěl vycouvat, ale něco ho bodlo dozad a tak musel vejít. Nedůvěřivě si prohlédl těch pár lidí.
 
„Ahoj Tome.“řekl černovlasý muž s úplně černýma očima.
 
„Nazdar NEVÍM-KDO-JSTE.“oplatil mu Tom. Tomu muži ztvrdly rysi.
 
„Jak se opovažuješ…“začal nějaký zahalený chlap.
 
„Ticho Malfoyi. Teď běž zkontrolovat ty ostatní spratky, víš co dělat. Dělal jsi to už s těma ostatníma.
 
„Co s nima chcete dělat.“vypálil na něho Tom. Někdo s ním flákl na zem.
 
„Ne tak rychle maličký.“promluvila zahalená postava ženským hlasem. Tom se postavil.
 
„Víš Tome, že máme stejně hnusné jméno?“ptal se ho ten chlap.
 
„Jak bych mohl…Proč tu jste? Co chcete udělat ostatním? Co proboha chcete ode mě?“zařval na něj Tom. Ten chlap mávl nějakým klackem a Tom odletěl směrem zeď. Mezitím se otevřeli dveře a dovnitř vešli další zahalenci a přivedli jeho čtyři přátele. Tom se svezl po zdi. Postavil se a řel:
 
„Au?“řekl to spíš jako otázka, než náznak bolesti.
 
„Pane, magie byla cítit jen u těchto čtyř. Zbytek je mrtví.“řekl nějaký zakuklenec.
 
„Vy jste je zabili? To jste s nimi udělali?“začal Tom opět řvát. Ta žena ho chytla pod krkem a přitlačila ke zdi.
 
„Něco ksem ti řekla ne? Přestaň tu řvát.“
 
„Pusť ho Belatrix.“ta žena ho opravdu pustila a byl rád, protože mu začal pomalu docházet vzduch.
 
„Co ty ženy. Je taky po nich?“zeptal se zas ten chlap.
 
„Ano pane. Po všech. Zaměnili jsme dokonce záznami, aby to vypadalo, že těchto pět je už adoptováno.“
 
„Dobře. Vracíme se na temné sídlo. Vemte ty děcka a jejich věci také. Nesmí tu po nich nic zůstat.“zavelel a s prásknuím zmizel. Všech pět na to čumělo jak vyorané myši. Toma popadla ta Belatrix či jak a přitiskla ho pevně k sobě. Najednou měl pocit, že ho něc protahuje úzkou trubkou. Po chvíli to přestalo a ta ženská ho pustila. Spadl na zem, jelikož se mu motala hlava, ale i tak se snažil dostat od ní co nejdál. Ona ho ale chytla. Mezitím se tam přemístili ostatní.
 
„Pusť mě ty kozo!“zařval na ni a snažil se dostat z jejího stisku.
 
„Ale notak Tome. Co že jsi takový surový.“zeptal se ho ten chlap.
 
„A jakpak se jmenujete vy?“otočil se na jeho kamarády. Nějaký smrtijed mu je řekl, protože oni nemohli strachy mluvit.
 
„Belatrix. Vezmeš si tady Toma na starost. Budeš ho hlídat. Dejte mu jeho věci. Ostatním též. Luciusi. Ty si vezmeš Patrika. Narciso. Ty máš na starost tady malou Ilgu. Crabe. Ty si vem Říká a ty Goyle, si vezmeš Davida. Teď je odveďte do komnat a ať neutečou.“ Smrtijedi tedy odvedli své “svěřence“… tedy… Belatrix musela Toma doslova odtáhnout.
 
„A vám ostatním pozměním paměť.“usmál se na ostatní ledově.
 
JJJJJJJJJJJJJJJJJJ
 
Řád se přemístil před sirotčinec. Tam Dudleyho probudili. Vešli dovnitř a tam ticho jak v hrobě. Pár členů se šlo porozhlédnout a nakonec se všichni vrátili s křikem.
 
„Brumbále!! Všichni jsou mrtví!!“vylezlo z nich.
 
„To není možné. Kdo by to udělal? Znamení zla tu není.“
 
„Ale všichni byli opravdu zabiti kledbou smrti. Je tady jen pět úplně prázdných pokojů.“
 
„Někoho tu museli hledat. Podíváme se kdo tu byl a už není.“začali se tedy dívat. Našli těch pět kterým patřili pokoje.
 
„Patrik, David, Tom, Rik a Ilga. Všichni byli adoptováni ve stejný den…“Brumbál byl přerušen Dudleym.
 
„Říkáte Tom? Není tam fotka?“Brumbál mu ukázal fotku, která tam byla připevněná.
 
„Já ho znám. Nějakou dobu u nás bydlel. Nevím jak dlouho, ale už pár let u nás nebydlel.“
 
„Vážně nevíš jak dlouho u vás bydlel? Čtyři roky?“
 
„Myslím že tři, nebo dva.“(ten má ale blbou paměť J )
 
„Tak to v tom případě není Harry.“
 
LJLJLJLJLJLJLJL
 
„Pusť mě sakra.“zařval Tom na Belatrix a zmítal se.
 
„Ani mě nenapadne.“řekla chladně a dál ho táhla temným sídlem. Přišli k nějakým dveřím a ty otevřela a pak zas zavřela a začarovala.
 
„Tady si lapneš a budeš potichu.“řekla výhružně a vrazila ho na postel.
 
„Si si istá?“řekl provokativní větu, kterou kdysi slyšel a teď ji využil. Opětovně ho chytla pod krkem, ale tentokrát ho nepřitiskla ke zdi.
 
„Drž hubu mladej, nebo tě tak zakleju, že se nebudeš moct hýbat ani mluvit.“zasyčela výhružně. Pak ho pustila a sedla si na nedalekou židli ze které ho sledovala.
 
„Kdo sakra vůbec jste?“nedal si Tom říct.
 
„Kouzelníci ty tupče.“
 
„Tak kouzelníci jo?Větší blbost…. Kouzelníci?“Tom se nevěřícně podíval po Belatrix. Ta měla na tváři úšklebek. Když se Tom trochu vzpamatoval tak na ni vyhrkl:
 
„Kouzelníci neexistují.“
 
„Já tě varovala. Petrificus totalus.“Tom najednou celý zmrzl a nemohl se hýbat. Belatrix se jenom smála.
Asi za dvě hodiny ho dala zase do provozu, Tom se na ni nasupeně podíval.
 
„Jedno slovo a vrátím tě zpět do té nepříjemné pozice.“syčela na něj. Tom na ni hodil velice nepěkný pohled, ale nic neříkal. Belatrix se ušklíbla. Tom si tedy vytáhl jeden ze svých oblíbených bloků a začal si kreslit, když už nic jiného.
 
Asi za tři hodiny Belatrix odešla a zamkla kouzlem dveře i okna. Tom mohl do dveří bušit jak dlouho chtěl, ale dveře se ani nepohli. Svezl se po nich až na zem.
 
„Jak odsud sakra pryč?“zeptal se do ticha pokoje.
 
LLLLLLLLLLLLL
 
„Tak co naši malý kamarádíčci?“zeptal se Voldemort s posměchem v hlase.
 
„Mají strach a tak jsou v klidu pane.“odpověděli čtyři smrtijedi.
 
„Belatrix? Co nám řekneš o Tomovi?“zeptal se temný pýn ledově.
 
„Malý spratek to je. Nemůže být chvilku v klidu. Musela jsem ho znehybnit aby dal pokoj.“stěžovala si Bela.
 
„Ale, ale. Tom je nám nějaký plný energie.“poznamenal s krutým úsměvem.
 
„Doveďte je sem všechny. Mám pro ně jeden speciální lektvar.“rozkázal.
 
LJLJLJLJLJLJLJL
 
Tom seděl stále opřený o dveře, když uslyšel cvaknout zámek. Úlekem vyskočil na nohy a popošel ode dveří. Dovnitř vešla Belatrix.
 
„Jdeme smrade.“řekla a už ho táhla pryč. Dovlekla ho k velkým otevřeným dveřím a vtáhla ho dovnitř. Tam už byli jeho čtyři kamarádi.
 
„Tak jste tu už všichni.“začal Voldemort s nepěkným úšklebkem.
 
„Si si istý?“začal opět Tom. No a to se neobešlo bez následků. Belatrix mu dala takovou ránu, že se chvíli motal.
 
„Musíte mít žízeň.“řekl opět s úšklebkem aluskl prsty. Objevil se tam skřítek a podával jim pití. Všech pět chvilku váhalo. Pak se ale napili. Voldemort se chladně zasmál, protože jejich oči se změnili na tmavé a chladné.
 
„Běžte do pokojů.“poručil Voldemort a oni se tam doopravdy vydali.
Poslední komentáře
23.01.2007 19:02:55: sorry, ale kvůli tomu blbému počasí nám většinou nejede netsmiley${1}
21.01.2007 23:29:45: Tak se ti trochu to zítra či pozítří protáhlo, al eto nevadí... času dost...ráda si počkám......
31.12.2006 00:40:25: pokud mě moje "milovaná" rodinka nechá, tak by mohla být zítra, nebo pozítří, ale pokud mi šeredně z...
30.12.2006 19:33:12: suprová kapitolka, už aby byla dalšísmiley${1}
 
Proč si hledat přátele, když tě většinou zradí? Snad protože věříš že jsou jiní, snad protože jsi sám, či už jsi propadl zoufalství?