blog vašeho vlkodlaka šibala

Je snadné zapomenout na to co je a vrátit se do reality těžší

CHAT

Anketa

Statistika

Kalendář

Když tě život nemá rád

2. - postupem času

No tak jsem psal co mě napadlo
„Tak co? Dostal jsi základní krabici a tři papíry?“zeptal se ho Patrik.
„Jo dostal.“přisvědčil Tom.
„Máš to tu docela skromě zařízený. Ty asi nemáš moc věcí.“řekla Ilga s pohledem upnutým na jeho poličku.
„To teda fakt nemám.“
„Co budem dělat?“zeptal se David.
„Já nevím, co se tu dá dělat.“odpověděl po pravdě.
„Máme čas do pěti a teď je teprve jedna hodina. Takže si můžeme třeba číst, nebo zahrát fodbal a nebo basket. Mají tady malý koš i pro nás menší.“řekl David.
„Ale já neumím ani jednu z těch her.“
„Ale ta můra Belgová by nám to stejně dnes nepůjčila. Je blbý že půjčuje balóny zrovna ona.“řekla Ilga.
„Tak si asi budeme číst.“řekl David.
„Jelikož nemám žádnou knížku, tak si budu kreslit.“ostatní to přešli bez povšimnutí a odběhli si pro knížky. Tom si mezitím vytáhl blok a pastelky. Ti tři se mezitím přiřítili každý s knížkou.
„Hele Tome? Umíš vůbec číst? Kolik je ti let?“
„No číst mě tam naučili a je mi pět let. Jelikož nikdo neví kdy jsem se narodil, tak mi prostě určili den, podle kterého mi počítají roky. A kolik je vám?“
„Mě je taky pět, tady Davidovi a Patrikovi je šest.“odpověděla Ilga.
„Jo a taky umíme číst, tady se to učí o hodně dřív.“řekl Patrik.
„No tak si udělejte pohodlí a klidně si čtěte jak dlouho chcete.“řekl Tom. Všichni tři se tedy posadili na postel, zatímco Tom se posadil na židli čelem ke svým kamarádům. Vzal blok a tužku a začal kreslit své tři kamarády. Když je dokreslil tužkou, tak si všiml, že má ještě fůru času a tak je vykreslil.
Patrik si všiml, že se na ně Tom vždy po chvíli podívá a něco čmárá do bloku tužkou. O nějakou dobu později vyměnil tužku za pastelky a stále po nich koukal. Pak najedno Tom odložil pastelky a hrdě se kouknul na svůj výtvor. Patrikovi to nedalo a přešel k Tomovi. Když se podíval na jeho výtvor, tak vydechl údivem. Na papíru byli nakresleni všichni tři jak zkopírovaní.
„To je krásné Tome. Kdo tě naučil tak hezky kreslit?“zeptal se. David s Ilgou vzhlédli a vydali se k nim.
„Nikdo.“odpověděl Tom.
„Tome to je překrásné.“rozplývala se Ilga.
„To bych teda nedokázal.“pověděl David.
„Máš těch obrázků víc?“zeptala se Ilga.
„Mám. Jeden plný blok a kousek tohohle.“začali tedy prohlížet obrázky a komentovali a bavili se.
Když bylo za pět minut pět tak se vydali dolů do nějaké haly, kde už byli skoro všichni.
„Tkže děcka. Dnes budeme vyjmečně večeřet dřív. Jděte tedy do jídelny.“oznámila ředitelka jejich svěřencům. Tak se tdy všichni vydali do jídelny a navečeřeli se.
L J L J L J L J L J L
„Tome, Ilgo. Dnes si můžete vybrat příjmení.“řekla jim ředitelka.
„Vybrat přijmení?“podivil se Tom.
„Ano vybrat, těšila jsem se nato celý svůj pobyt. Mám už vymyšlené příjmení. A co ty? Víš jak by ses chtěl jmenovat?“vychrlila Ilga.
„No já nad tím ještě nepřemýšlel.“
„Tak to by sis měl fofrem nějaké vymyslet, protože pokud si ho nevymyslíš, tak ti nějaké přidělí a bude jim fuk jestli se ti nelíbí.“tahle představa Toma trochu viděsila. Představil si, že by se jmenoval třeba Tom Buřtík.
„Máš pravdu, jdu vymýšlet.“vychrlil Tom a odběhl od snídaně. V pokoji si sedl na postel a začal vymýšlet. Nakonec ho napadlo jméno které by se mu líbilo. Pak mu do pokoje vletěla Ilga.
„Tome jdeme už teď. Obleč se. Sejdem se u schodů. Jde s náma ještě nějaký kluk.“vychrlila a zmizela. Tomovi chvíli trvalo ne ž přišel na to co po něm chtěla. Tak se tedy oblékl a šel ke schodům. V tu chvíli je zrovna scházela Ilga a tak nemusel ani jeden čekat. Celý nedočkavý seběhli schody a stanuli před ředitelkou. Chvilku po nich přišel i ten zmiňovaný kluk.
„Tak jsme všichni a můžeme jít.“řekla ředitelka a vydala se is dětma ven. Pak přišli na nějaký úřad (ani jeden ze tří děcek nevěděli jaký).Došli až k nějaké kanceláři a ředitelka zaklepala. Zevnitř se ozvalo vyzvání a tak vstoupili.
„Dobrý den paní Slaková.“řekl chlap za stolem. Měl špinavě blonďaté vlasy a modré oči.
„Dobrý pane Dreme. Tady vedu ty tři bezejmence. A chtěla bych tedy zapsat všechny věci tady o Tomovi.“řekla ředitelka.
„Tak dobře. Můžem začít.“řekl.
„Takže Ilgo. Řekni jak by ses chtěla jmenovat.“
„Já bych se chtěla jmenovat Spensnová.“odpověděla Ilga.
„Dobře. Teď ty Riku.“
´Takže se jmenuje Rik.´proběhlo Tomovi hlavou.
„Já…já bych se chtěl jmenovat Hirsch.“pípl Rik.
„Dobrá a ty Tome?“
„No… já asi…Verlst.“řekl Tom.
„Zajímavé jméno Tome. Teď ti ještě musíme udělat papíry, takže potřebujeme vyplnit tento formulář.“řekl pan Drem a vytáhl nějaké tři papíry, z nichž byl jeden barevný.
„Tak tedy začneme. Datum narození?“
L J L J L J L J
„Tak a je to. Vám dvoum bude připsáno ke všem dokladům příjmení. Teď můžete jít, protože je to už všechno. Přeji příjemný den.“rozloučil se se pan Drem.
„Naschledanou.“řekli všichni čtyři.
„Tak teď se půjdeme někam najíst. U nás jsou už všichni poobědě.“řekla ředitelka a vedla je k nějbližší restauraci kterou našli. Tam si dali oběd.
„Jede nám to až za hodinu, takže se někam podíváme. Rovnou vám dám vaše kapesné. Tobě Tome vlastně teprve první.“řekla ředitelka a každému dala stovku. Tom na ni ohromeně koukal.
„Co je Tome? Je to přece jen stovka. To jsi nikdy neviděl?“zeptala se Ilga.
„Já ještě nikdy žádné peníze nedostal.“řekl popravdě Tom.
„Nezajdeme do cukrárny? Dáme si třeba zmrzlinu.“navrhnul Rik.
„Super nápad.“řekl Tom a tak se všichni vydali k nedaleké cukrárně. Tam se Ilga a Tom víc seznámili s Rikem a zjistili že je moc fajn. Pak nastoupili do autobusu, který je odvezl až k nim před děcák, kde byla zastávka. Celou cesto se bavili a stávali se z nich přátelé. Zřejmě už nebudou jen čtverka, ale pětka. Jak se dozvěděli, tak Rik žádné kamarády nemá. Potom seznámili Říká s Davidem a Patrikem a ti ho přijali s úsměvem.
Jednou si Tom dokonce Říká potají nakreslil a vyvěsil k ostatním obrázkům na zeď, jak mu radili přátelé.
J L J L J L J L J L J L J
                                  O ROK POZDĚJI
Tenhle rok trávili převážně Rik, Tom a Ilga spolu, protže Patrik s Davidem chodili do nedaleké školy a tak tam každé dopoledne nebyli a odpoledne si dělali úkoly. Až potom se jim mohli věnovat. Těm třem to ale nevadilo. Věděli že vzdělání je důležité a tak jim nic nevytýkali a byli rádi, když pro ně měli čas. Za rok taky budou chodit do školy, tak to bude vyrovnané…
                                TEN ROK O VÁNOCÍCH
„Jsou Vánoce!!! Jsou Vánoce!!!“křičelo několik hlasů. Tom vystřelil z postele tak jako sposta dalších a běžel ke schodům, kde byli všichni až na Říká, který musel seběhnout trochu víc schodů. Za chvilku se ale objevil a tak se všech pět řítilo ke stromečku, kde si už ostatní rozebrali dárky. Tak si tedy vzali i oni svoje a dali se do rozbalování…
                                   TEN DEN ODPOLEDNE
„Co se v té škole vlastně učíte?“zeptal se Rik Patrika.
„No… Matematiku, rodný jazyk,prvouku, hudebku, tělocvik a dokonce je tam i tanec.“slovo “tanec“ vyslovil Patrik s obzvláštní nechutí. Naši tři neškoláci se po sobě kysele podívali. Všem třem se v hlavě honila věta: ´To bude otrava.´
1.září DALŠÍHO ROKU
„Tak co? Jdete dnes s náma?“zeptal se spobavením David nad kyselíma obličejema jeho tří kamarádů.
„Máme na výběr? Pokud ano, tak bych nešel.“řekl Tom a všichni se zasmáli a pak se vydali ke škole. Patrik s Davidem poslali naše prváčky k nějakému stolu vevnitř budovi. Tam jim dali plánky školy, rozvrhy, klíče od skříňky v šatně, kterou jim ukázali a řekli, aby šli do třídy kterou mají označenou na plánku červeně, že to bude jejich třída a ukázali směr. Všichni tři byli zmateni z tokového přístupu, ale i tak se vydali kam řekli. Naštěstí se trefili a nezabloudili. Ve třídě se představili, seznámili s tím jak to tam chodí a ještě je provedla. Přece jen nestačí jenom plánky. Pak je učitelka všechny odvedla do jídelny, tam se zase seznámili s tím jak to tam chodí a pak si dali oběd a zakoupili obědové lístky.
 
                                                               Rozvrh                             
 
 
1.hodina
2.hodina
3.hodina
4.hodina
Pondělí
Matematika
Rodný j.
Prvouka
Tanec
Úterý
Rodný j.
Hudebka
Matematika
Tělocvik
Středa
Prvouka
Matematika
Čtení
Hudebka
Čtvrtek
Psaní
Prvouka
Tanec
Matematika
Pátek
Tanec
Matematika
Tělocvik
Rodný j.
 
(a mají po ptákách :-D J to jsem na ně ale zlej co? Budou tančit, až se z nich bude kouřit :-D      :-D)
 
„Tak jak jste si užili první den?“zeptal se Patrik.    
„No šlo to.“řekl Rik za všechny.
„A do háje.“zaklel Tom.
„Co je?“optala se Ilga.
„Ona je dnes středa ne?“zeptal se.
„No ano, proč?“zeptala se Ilga.
„Ty se ptáš? Zítra a v pátek máme tanec.“zaůpěl Tom a Rik se k němu přidal.
„Ještě nám tu můžete zavýt.“posmíval se David chudáčkům malým.
„Hauuuuuuuuuuuuu!!!!!!!!!“začali oba dva výt. To už se ale začali všichni smát.
„Co vlastně máte proti tančení? Bude to sranda ne?“řekla Ilga.
„No jo, holka. Ty zbožňujou tančení, ale zato kluci jsou z jiného těsta, ti netančí zrovna rádi.“řekl jí Patrik.
„Takže my se jdem nachystat na zítřek do školy. Radím vám, aby jste se šli taky nachystat. Budeme mít pak víc času.“řekl Patrik a s Davidem se vydali do pokojů.
„Asi je poslechnu.“řekl Tom a šel do pokoje.“
„Já taky.“řekli Rik a Ilga zároveň a taktéž se vydali do pokojů.
                                  DRUHÝ DEN PO ŠKOLE
„Tak jak jste přežili ten tanec?“rýpnul si Patrik.
„Normálně, ale jen díky tomu, že jsme nemuseli tančit.“odpověděl Rik.
„Přesně.“dodal Tom. Ilga nad tím jenom zakroutila hlavou.
Žádné komentáře
 
Proč si hledat přátele, když tě většinou zradí? Snad protože věříš že jsou jiní, snad protože jsi sám, či už jsi propadl zoufalství?