blog vašeho vlkodlaka šibala

Je snadné zapomenout na to co je a vrátit se do reality těžší

CHAT

Anketa

Statistika

Kalendář

Když tě život nemá rád

1. - Seřizování

Tak další
„Zítra seženeme nějaké oblečení. Zatím se tu ubytuj holomku.“řekla a zabouchla za sebou dveře. Tom si zničeně sedl na postel a položil batůžek. Podíval se ven z okna, kde pomalu zapadalo slunce. Pozorněji si prohlédl pokoj ve kterém byl. Pokoj měl velikost 5x5 metrů. Měl žlutou barvu a na zemi byl zelený koberec. Naproti dveřím bylo to zmiňované okno. Nalevo ode dveří byla polička a psací stůl s lampičkou. Napravo ode dveří byla postel a šatník. Otevřel batůžek uklidil si všechny své věci. Pastelky, fixky a deset bloků (které někdy dostal když byl hodný)  dal do psacího stolu. Pár kusů oblečení a pyžamo které měl dal do skříně (stejně dnes asi spát nebude). Pár starých hraček po Dudlym, které dostal když už je nechtěl, si dal do poličky. Přešel ke stolku a vytáhl jeden blok a pastelky. Zběžně prohlédl všechny kresby které tam měl. Podíval se znovu z okna a zakresli západ slunce i s okolím které viděl. Dovybarvil až když byla venku tma. Rožnul si lampičku a začal kreslit pokoj. Nejdřím pohled na dveře, pak na oravou stranu, pak na okno a potom na levou stranu. Podíval se na hodinky které mu dal kdysi jeden pán jako dík za pomoc a zjistil že je 11 hodin (Dursleyovy ho naučily hodiny). Lehl si na postel a usnul.
 
„Vztávej holomku.“vrazila do jeho “pokoje“ vychovatelka.
 
„Pokud hned neslezeš na snídani, tak na tebe nic nezbyde.“sešel tedy dolů a ostatní si ho se zájmem prohlíželi.
 
„Takže děcka.“promluvila zřejmě vedoucí tohohle děcáku.
 
„Tohle je Tom. Je tady teprve od včerejška. Doufám že budete přátelé. Tome sedni si tam k tomu stolu s volným místem. A teď se do toho už pusťte vy hladovci.“řekla a taky se dala do jídla. Tom si tedy přisedl k dalším třem dětem.
 
„Ahoj, já jsem Patrik. Patrik Helg.“
 
„A já jsem David Pool.“
 
„A já jsem Ilga. Žiju tady už od začátku. Prostě mě tu někdo odložil. Byla jsem bezejmená.“
 
„Těší mě. Tom.“
 
„Hele Tome, ty nemáš přijmení?“zeptal e Patrik.
 
„Ne, nemám. Tedy aspoň ho neznám. Ti co se o mě starali mi ho nikdy neřekli.“
 
„Ty nemáš rodiče?“
 
„Já vlastně nevím jestli moji rodiče žijí. Prý dopis který u mě byl promokl.“
 
„A ti co se o tebe starali umřeli?“vyptávala se tentokrát Ilga.
 
„Ne, covali se ke mně jako k nějakému otrokovi a prostě jsem nedělal práci moc dobře a tak mě sem šoupli.“odpověděl zničeně.
 
„Která je tvoje vychovatelka.“ptal se znovu Patrik.
 
„Já nevím. Neznám její jméno. Nevím jak to tu chodí.“
 
„Tak ve kterém jseš patře?“zeptal se do teď mlčící David.
 
„Jen tady o patro.“
 
„No tě bůh. Já jsem taky z toho patra. Máme tu nejhorší vychovatelku. Musíš jí říkat madam, nebo paní Belgová. Ona se totiž jmenuje Grace Belgová. Tady Ilga a David jsou o patro nad náma.“řekl Patrik.
 
„Zdála se mi teda opravdu protivná.“přisvědčil Tom. Zrovna v tu dobu naš “madam“ vstala od stolu a zamířila k němu.
 
„Padej se obléct holomku. Jdeme koupit potřebné věci.“Tom si tedy skočil pro lehkou bundu a kšiltovku, kterou kdysi našel a byla v docela dobrém stavu. Seběhl schody a stanul v chodbě kde čekala vychovatelka. Ta na něj hned vyštěkla:
 
„Neběhej po schodech, nebo dostaneš nějaký trest!!“hned potom vyšla ze sirotčince a šla k nejbližším obchodům s oblečením. Nakoupili trička, halenky, mikyny, svetry, bundy, kraťase, kalhoty, spodní prádlo, pyžamo… Potom šli koupit boty a přezůvky. Ještě koupili i lepší býle, které by nebyly rozbité a taky higienické potřeby. Samozřejmě většinu těch věcí musel nést Tom. Od některých prodavačů dostal Tom i nějaké drobnosti, protože už Belgovou znali a podle toho poznali že je z děcáku a že to taky nebude mít lehké s tak protivnou vychovatelkou. Když se vrátili tak dostal nakázáno si to všechnomjít uklidit, že prý si to zkontroluje.
 
Když měl uklizeno tak je začali svolávat na oběd. Ptrik na něj čekal a oni ještě počkali na Ilgu a Davida. Společně pak sešli dolů na oběd.
 
Po obědě si ho ještě zavolala vychovatelka.
 
„Tk hele spratku. Teď půjdeš za ředitelkou. Je to támhle na konci chodby.“řekla a už se mu nevěnovala. Tak tedy Tom zamířil kam ukazovala. Zaklepal a po vyzvání vstoupil.
 
„Ahoj Tome. Už jsem tě očekávala.“řekla mu s úsměvem.
 
„Víš Tome, každému dáváme na začátku krabici s věcma které by se mu mohli hodit. Tkže tady je ta tvoje.“řekla a vyndala na stůl krabici (velkou asi jak tiskárna).
 
„Tdy máš ještě papír s pravidli, jména všech co tu pracují, abys měl přehled a znal jména a plánek budovy abys nezabloudil. Tak teď už můžeš jít.“Tom tedy vzal krabici i s papíry.
 
„Děkuji a naschledanou.“řekl a odešel do pokoje. Tam otevřel krabici. Uvnitř bylo několik sešitů, lepidel, izolep, pastelek, fix a byly tam i nůžky, pouzdro, štětce a barvy s kelímkem na vodu.
Všechno to uložil do stolu. Potom se podíval co dostal od těch prodavačů a tak. Dostal pár přívěšků, obrázků, malých hraček (malých jak z Kindervajca). Přívěšky si dal na batůžek a obrázky nalepil na zeď. Potom někdo zaklepal. Po vyzvání dále, vešli jeho nový tři kamarádi.
Poslední komentáře
25.03.2012 19:17:28: půjčky bez registru
10.09.2007 16:11:39: Zatím pěkný. Jsem zvědavá co se sz Toma vyklube. Tenhle scénář mě nikdy předtím nenapadlsmileysmiley...
24.12.2006 12:45:53: hezkýsmiley${1}
 
Proč si hledat přátele, když tě většinou zradí? Snad protože věříš že jsou jiní, snad protože jsi sám, či už jsi propadl zoufalství?