blog vašeho vlkodlaka šibala

Je snadné zapomenout na to co je a vrátit se do reality těžší

CHAT

Anketa

Statistika

Kalendář

Harry Potter a síla samoty

9. kapitola

James se ještě nějakou dobu díval za Gernem a potom řekl:
 
„Budu u sebe.“ a odešel. Po cestě ještě na bývalou pracovnu připevnil štítek: Sam. Potom vlezl do podzemí, aby si pozaléval ´kytičky´ a potom si vzal z jeho mega knihovny knihu o zvěromágství. Sedl si ke stolu a začetl se.
 
Mezitím v kuchyni ještě jedli. Po chvíli přiletěl Gern s novinami a Mek si je od něj vzala. Četla si nadpisy a hodnotila, jestli je to zajímavé.
 
„Tohle není zajímavé. Tohle ani nestojí za to číst. Tohle je zajímavější: Po zmizelém kouzelníkovi stále ani stopa.“ Přitom se podívala na Sama, který pochopil, že se jedná o něj. Najednou Mek propukla v smích.
 
„Co se děje?“ zeptal se Sam.
 
„Oni..oni tě chtějí hledat v okolních státech a my jsme přitom poblíž Londýna.“ Dostala ze sebe Mek a stále se chichotala.
 
„A co je na tom k smíchu?“ zeptal se udiveně.
 
„Právě že nic, ale ten hňup Popletal při rozhovoru říkal, že mají Anglii tak dokonale zmapovanou. Zvlášť okruh Londýna. Kdyby zjistil, že jsme poblíž, tak by asi zrudnul vzteky a kdoví co ještě. To by byla podívaná.“ To už to Samovi došlo a začal se smát taky.
 
„No já se jdu zdokonalovat v lektvarech.“ Řekla po chvíli a zalezla do svého pokoje. Sam zůstal v kuchyni sám a tak vyšel z kuchyně. Teprve teď si to tam prohlédl. Naproti uviděl troje dveře. Byly na nich jména všech tří dětí. Nalevo uviděl dvoje dveře. Jedna s jeho jménem a druhé s nápisem: Lektvary (to kdyby Mek nějaké potřebovala a on nebyl doma, samozřejmě tam nedal žádné nebezpečné atd. J ). Napravo byly jediné dveře. Napravo u nich byl botník (přece pro boty nebudou chodit do pokojů J ) a nalevo věšáky, na kterých se právě nacházely jenom pokrývky hlavy (když je léto, tak je léto). Otevřel dveře a vyšel ven. Zjistil, že jsou v nějakém lese a taky, že se odtud nedostane, protože je tady ten menší pozemek obehnán silovým polem. Kousek od chajdy bylo jezírko a pár záhonků růží (musí to tam přece vypadat hezky). Byl tam také stolek a okolo něj židle. To bylo asi vše. Vrátil se do domu a až teď si všimnul místnůstky vedle kuchyně. V ní zpozoroval Gila a tu kočku Fufi, nebo jak. Říkal si, že když už nemá co dělat, tak si s ním začal hrát. Udělal mu letadýlko, vyhodil ho do vzduchu (samozřejmě ne bombou J ) a pak ho nechal po sobě lozit. Pak uslyšel otevření dveří a tak se podíval ven z místnůstky. Uviděl Mek jak vyšla z pokoje a klepe na Jamesovi. Ty se po chvíli otevírají.
 
„Co potřebuješ Mek?“ zeptal se James a Sam poslouchal.
 
„Víš já bych chtěla zkusit uvařit těžší lektvar, než jsi mě zatím učil a asi by bylo nejlepší, kdybych se o něj pokoušela v laboratoři.“
 
„A co je to za lektvar?“
 
„Tady tenhle.“ Řekla a ukázala do knihy.
 
„To je opravdu o hodně dál, než jsem tě zatím naučil. Tenhle lektvar není zrovna lehký, ale dobrá. Pustím tě do laborky a buď tam jak dlouho chceš. Klidně si tam uvař i jiné. Přísady najdeš v pracovně, páté dveře napravo. Laborka víš kde je a případné rostlinky taky víš kde jsou. Ještě ti dám s sebou vzorek, abys pak mohla porovnat, jak se ti povedl.“ Chvilku bylo ticho a pak se znovu ozval James.
 
„Tak tu ho máš a nerozbij ho, každé lahvičky je škoda. Sakryš, já nezavřel.“ A už se zavíral dveře.
 
…………………………………………….
 
Za další dva dny už Samovi bylo divné, že tu není žádný dospělý a tak se zeptal.
 
„Ty Jamesi, komu tenhle dům patří?“
 
„Niemandovi, ale často tu není. Většinou je někde na fušce i když kolikrát se netrefí a není tam, kde je nebezpečí.“ Odpověděl James v klidu.
 
„Aha, říkal jsem si, proč tady nikdo není.“
 
„On většinou přijde až v noci a za rána mizí.“
 
„A tys chodíváš s ním?“
 
„No chodíval jsem, dokud tě sem nepřines.“
 
„Takže, kdybych tu nebyl, tak by tě bral dál?“
 
„Možná jo a možná ne, ale já teď stejně mám něco důležitého na učení.“
 
„Takže ti to prospělo?“
 
„Dá se říct, že jo.“
 
………
 
Sam už byl zdravý, tak se James rozhodl, že by ho měl už pustit a tak mu šel jakože vyřídit vzkaz od Niemanda.
 
„Same, Niemand ti vzkazuje, že t dnes v noci přenese do Bradavic.“ Promluvil James u snídaně.
 
„Tak to se asi dnes vidíme naposled.“ Řekl Sam zklamaně.
 
„Neměj strach, zítra s ním jdu na příčnou.“ Řekl mu s úsměvem.
 
„Tak to abych tam zítra přišel.“ Odpověděl už veseleji Sam.
 
„V jedenáct bude tady. Neusni.“ Řekl James s úsměvem a Mek se tomu zasmála.
 
………………..
 
James šel brzy večer spát. Samozřejmě doopravdy nešel. Místo toho se přemýstil na příčnou a ohlédl situaci.
 
…..
 
Když bylo za minutu jedenáct, tak se přemístil. Doma se objevil v kuchyni a tam seděl Sam, který se díval na hodiny, kde už bylo jedenáct hodin.
 
„Dobrý večer, pane Kestlere.“ Promluvil po chvilce a Sam úplně nadskočil, protože ho vůbec neslyšel.
 
„Dobrý večer.“odpověděl.
 
„Chyťte se mě, přemístím nás do Bradavic.“ Sam se ho chytil a už se oba dva rozplynuli.
 
Objevili se před Bradavickou bránou a vešli na pozemky. Doprovodil Sama skoro až před ředitelnu, protože mu po cestě zmizel v jedné z tajných chodeb. Hned potom se co nejrychleji dostal z Bradavic a přemístil domů.
 
Sam se ještě nějakou dobu rozhlížel okolo, jestli někde Niemanda ještě neuvidí, ale když ho nikde nenašel, tak se vydal dál. Když už chtěl začít přemýšlet o možných heslech, tak se chrlič odsunul a z něj vyšel Brumbál. Jakmile ho zahlédl, tak byl velice překvapený.
 
„Same? Kde si se tady vzal?“
 
„Dobrý večer profesore. Před chvilkou mě sem přemístil Niemand. Nevíte co je s mou hůlkou?“
 
„Ale jistě. Tvoji hůlku sme našli. Tady ji máš.“ Řekl a vytáhl ji z hábitu.
 
„Myslím, že půjdu svolat radu.“ A dělal tak, jak řekl.
 
Na poradě vypověděl vše co zažil a oni aspoň byli o trochu chytřejší.
 
…………………………………………………………………………………….
 
Za další dva roky, kdy Jamese sralo, že má ten hnusný had tolik přívrženců a tak si říkal, že je asi bere z nějakého bezedného pytle. S Mek měli probraný už i pátý ročník a to měla teprve nastoupit do první. Napadlo ho, že ty dopisy musí být napsané snad dopředu, protože se nikdo nepokoušel sledovat sovu s Bradavickým dopisem pro Mek. Je to až neuvěřitelné. Jemu je osmnáct, Mek jedenáct a Gil už má čtyři roky (a už nemá v oblibě kousat Fufi do hlavy J ). Už zítra mu Mek odjede do Bradavic. Koupil jí sovu, aby nemusela používat školní (ta její je spolehlivější). Zalehl do postele a usnul. Ráno ho Mek probudila už v šest hodin. Tak moc byla nadšená. Balila si teprve dnes, protože stačilo jenom mávnout hůlkou. Protože znal z vlastní zkušenosti, že by mohla mít po cestě hlad, tak jí dal něco s sebou a taky jí dal hodně peněz. Když bylo za deset minut jedenáct, tak se i sní přemístil na nástupiště. Tam se spolu rozloučili a vypověděli si, jak si budou chybět, naskočila do vlaku a dokud si nezmizeli z očí, tak mávali. Potom se přemístil na Příčnou a podle zvyku si koupil noviny.
 
Mek vzala do jedné ruky kufr a do druhé vzala klec se sovou a šla si hledat kupé. Volné místo našla až někde na konci vlaku. V kupé byly dvě holky. Chvíli si dodávala odvahu a potom se zeptala:
 
„Ahoj, je tu volno?“
 
„Jistě.“ Odpověděla zrzavá dívka. Druhá jenom přikývla a věnovala se nějakému časopisu.
 
„Já jsem Ginny Weasleyová a tohle je Lenka Láskorádová.“ odpověděla jí ta zrzavá holka.
 
„Těší mě, já jsem Mek Galadová.“ obě dívky se na ni nevěřícně dívali, ale pak jim došlo, že je to možné. Cestou do Bradavic se hodně spřátelili.
 
Když dorazili na nástupiště v Prasinkách, tak je Hagrid (James jí řekl jeho jméno a řekl jí vše, co se bude dít) odvedl k lodičkám a pluli s ním přes jezero. Poté si je převzala McGonagalová a ta je odvedla do velké síně. Předčítala různá jména a když došla na konec, tak se zarazila. Chvíli tak divně civěla a potom přečetla jméno:
 
„Mek Galadová.“ Všichni učitelé se zdáli překvapení, Dokonce i Brumbál (říkám, to jim musí psát asi automat J ).
Žádné komentáře
 
Proč si hledat přátele, když tě většinou zradí? Snad protože věříš že jsou jiní, snad protože jsi sám, či už jsi propadl zoufalství?