blog vašeho vlkodlaka šibala

Je snadné zapomenout na to co je a vrátit se do reality těžší

CHAT

Anketa

Statistika

Kalendář

Harry Potter a síla samoty

7. kapitola

Já teď Harrymu budu říkat James, neva? Ne? Tak to je fajn, že sme se takhle krásně dohodly J J J J J J J J J  
Lando a Leya hleděli na svého syna. Ještě se jim nestalo, že by k někomu tak přišel a objal ho. Vlastně tady James (Harry) byl první. Pustil ho a odběhl, ale za chvíli se vrátil s medvídkem v ruce a začal Jamese nutit, aby si ho vzal.
 
„Eh, no…díky, jak se vlastně jmenuje?“ zeptal se James a podíval se na dospělé.
 
„Oh, samozřejmě. Takže, já jsem Lando Galad, tohle je Leya, naše dcera Mek a náš syn Gil.“
 
„Těší mě, James Evans.“odpověděl James a vrátil se k malému Gilovi, který se mu snažil vylézt na ruky.
 
„To je hezký (ožužlaný) medvídek Gile.“ A když zpozoroval Gilovu marnou snahu, tak si ho vzal do náruče a vrátil mu medvídka (žužlílka J ).
 
„Fufik!“zakřičel Gil, když se ozvalo mňoukání ode dveří. James Gila postavil na zem a ten se rozběhl k mourovaté kočičce, která stála ve dveřích.
 
„Ahoj Fufi, kde jsi byla.“řekla Leya a šla rychle k ní, protože ji Gil už začal kousat J a ona bolestně mňoukala a snažila se ho setřást.
 
„Mohu se tu něčeho napít?“zeptal se po chvíli James.
 
„Ale jistěže.“řekl Lando a pak mu Leya dávala plnou skleničku. Poděkoval a na ex ji vypil.
 
…………………………………………………………………………………….
 
James byl u nich už pátým dnem a za tu dobu se velice spřátelili. Dohodli se, že tam zůstane, dokud se nevyléčí. James se o Galadových hodně dověděl a oni se o něm také něco dozvěděli. Jen v trochu upravené verzi.
 
Jednou tak James stál v obyváku a díval se z okna, když tu do něj najednou strčili malé ručičky až se trochu zakymácel, protože to nečekal a ozvalo se dětským hláskem:
 
„Baf!“ hned potom se Gil začal smát.
 
„Mladý pane Gile Galade, tohle se nedělá.“ Prohlásil James s úsměvem a úsměv se mu ještě víc roztáhl, když se dítě začalo smát ještě víc. A jelikož Gil začal po chvíli šíleně létat po obyváku a neustále se smál, musel se James chtě-nechtě zasmát s ním.
 
……………………………………………………………………………….
 
Všech pět jich sedělo u večeře (Lando-1, Leya-1,James/Harry-1, Mek-1, Gil-1/2, Fufik-1/2 J J J ). Tu najednou promluvila Mek:
 
„Ty si mě vezmeš, že jo Jamesi(typické, blbé, dětské chování).“ Všichni na ni šokovaně hleděli.
 
„Eh, na to si krapet malá ne?“ zeptal se zděšeně James.
 
„Náhodou, jedna moje kamarádka se ptala svého táty, jestli si ji vezme a on řekl že jo.“ Řekla uraženě Mek, ale za chvíli se na něj opět usmívala a ptala:
 
„Tak vezmeš?“
 
„Hele Mek, ani jeden z nás ještě není plnoletý, mi se nemůžem vzít.“ James se snažil zachránit, protože nikdo jiný nebyl schopný slova. Vlastně byl jeden, kdo se zmohl na slovo. Gil a Fufi (naše drahé polovičky J ), ale ti se do rozhovoru nezapojovali J .
 
„Tak já si počkám, až budeš plnoletý. Jeden plnoletý stačí ne?“
 
„Ne Mek, plnoletí musí být oba.“
 
„No tak až budu plnoletá i já, tak se vezmem.“
 
„Do té doby potkáš někoho jiného a lepšího, než jsem já.“
 
„Nikdy, ty seš ten nej…“nestihla to dopovědět, protože se Leya konečně zmohla na slovo:
 
„Tak dost mladá dámo. Na vdávání máš ještě spoustu času. A teď do postele.“
 
„Ale mě se ještě nechce jít spát.“ Odpověděla mek ublíženě.
 
„To já bych zas šel.“ Vyhrkl James a už ho nebylo.
 
……………………………………………………………………….
 
Tohle je poslední den, co u Galadových James strávil. Rána se už skoro zacelila a on by se měl vrátit do akce (a reakce 3. Newtonův zákon, ne-e, dělám si srandu J ). Nemohl usnout. Hrozně mu budou chybět, hlavně Gil. Přemýšlel celou noc. Vyhlédl z okna a zjistil, že začíná svítat. Za nějakou dobu se podíval na hodiny a zjistil, že je už půl osmé. A tak se vydal dolů na snídani.
 
…………………………………………………………….
 
James seděl (jak už to měl ve zvyku) nad Denním Věštcem a přitom nečetl. Jen tupě hleděl na jednu a tu samou stránku.Galadovy ho pustili jen pod podmínkou, že je bude často navštěvovat. Je to tak absurdní. Není u nich teprve půl hodiny a už by se k nim chtěl vrátit. Najednou se ozvala rána. Vycházela z jednoho domu. Z jemu moc dobře známému domu. Z domu Galadových.
 James se zděsil, když uviděl valící se prach z některých oken. Rychle si na sebe hodil plášť a utíkal k domu. Vběhl dovnitř a tam uviděl sedm smrtijedů. Všechny je hned svázal a deportoval na ministerstvo. Teprve teď si to tam pořádně prohlédnul. Vypadalo to tam opravdu strašně. Nic nezůstalo na místě, jediné schody držely. Dole nebylo zhola nic, ani zdi nevydržely. Jen bordel všude. Uslyšel bolestné výkřiky a pláč, vycházející ze shora. Vyběhl po schodech a vrazil do dveří, ze kterých bylo slyšet ženské naříkání. Vtrhl dovnitř, zrovna když jeden ze čtyř smrtijedů vyslal na Leyu smrtící kletbu a Lando ležel o kousek dál už mrtví. Bylo pozdě. Ze vzteku všechny čtyři doslova rozsekal na nudličky. Pohlédl na Leyu. Měla vytřeštěné oči. Sklopil jí víčka a přešel k Landovi. Ten měl oči zavřené. Bylo vidět, že byl umučen k smrti. Uslyšel dětský pláč a dívčí výkřik. Rozběhl se ním. Vběhl do pokoje, který patřil Mek. Ta se krčila v koutě s plačícím bratrem v náručí. Kousek od ní byl smrtijed, který na ni mířil hůlkou. Spoutal ho a deportoval k sobě. Možná z něj dostane nějaké informace. Vytřeštěnou dívenku uspal. Měla toho za sebou hodně. Zabalil jim všechny věci, které jim zbyli a deportoval je i Mek a Fufi (kterou našel úplně vyděšenou a chvějící se). Gila nedeportoval, protože nevěděl, jaké to má účinky na malé děti. Vyšel ven a nemohl uvěřit vlastním očím. Příčná byla nedotknutá. Jenom tam byl zmatek kvůli tomu výbuchu. Nepozorovaně se dostal za roh a tam si dal zase mudlovské oblečení. S Gilem v náručí se vydal zpět ke svým novinám. Ty složil a vložil si je do kapsy. Objednal si máslový ležák a už jen pozoroval, jak se sem přemisťují lidé z řádu a později i z ministerstva. Brumbál se rozhodl porozhlédnout po příčné, jestli neuvidí někoho, nebo něco, podezřelého. Nikdo mu nepřipadal podezřelí. Jen zpozoroval mladého chlapce, který k sobě tiskl dítě a smutně se díval na dům Galadových. Připadal mu známý. Zašmátral v paměti a vzpomněl si, že je to ten z novin. James Evans. Už dlouho si s ním chtěl promluvit. Teď se mu naskytla příležitost a tak se jí rozhodl využít.  „Vy jste pan James Evans?“započal rozhovor Brumbál. Chlapec přikývl. „Znal jste Galadovy?“ chlapec opět přikývl. „Jste nějaký jejich příbuzný, nebo jenom dobrý známý.“ „Jenom známý.“konečně odpověděl. „Smím vědět, kdo je to dítě?“ „Gil, Gil Galad.“ „V tom případě mi ho musíte dát.“ „NE!!“ vykřikl hoch 
„Nedám vám ho. Niemand se o něj postará. Postará se o něj i jeho sestru.“ S tím se chlapec rozplynul ve vzduchu a Brumbál, byl opět z něčeho zmatený.

Žádné komentáře
 
Proč si hledat přátele, když tě většinou zradí? Snad protože věříš že jsou jiní, snad protože jsi sám, či už jsi propadl zoufalství?