blog vašeho vlkodlaka šibala

Je snadné zapomenout na to co je a vrátit se do reality těžší

CHAT

Anketa

Statistika

Kalendář

Harry Potter a síla samoty

6. kapitola

 
Harry seděl jako obvykle nad Denním Věštcem. Jen s tím rozdílem, že tentokrát seděl uvnitř jednoho krámku, protože venku bylo opravdu hnusné počasí. Lilo tam jak z konve, takže by tam za chvíli promokl až na kost. Byl asi v polovině novin, když dovnitř vstoupila…to neuhádnete….Rita Holoubková. Harry si jí bohužel nevšiml, ale zato ona jeho jo. Všimnul si jich, až když ho vyblejsknul fotograf. Nevraživě se podíval na místo z kama vycházel blesk. Jakmile uviděl Holoubkovou tak zrudnul vzteky.
 
´Zase ta otravná babizna, ještěže nechodím v plášti Niemanda. To by mě asi každý poznal a Holoubková by měla supr fotku.´ s tím se zvednul ze židle a šel zaplatit másloví ležák, který měl už nějakou dobu vypitý. Když odcházel, tak si všimnul,že se k němu snaží dostat Holoubková, bohužel ho nestihla a nezískala žádný článek.
 
Pršelo. Po celé Příčné pršelo a když někdo vylezl, tak jen proto, aby se dostal do jiné budovy. Nikomu se nechtělo do toho nečasu, jen jeden mladík se bezstarostně procházel po ulici, mokrý od hlavy až k patě. Mokré kratší vlasy se mu lepili k čelu a vlastně se na něj lepilo i mokré oblečení. Pár lidí, kteří ho potkali na něj volali, aby se šel schovat. Ale on to nevnímal. Prostě se procházel po klidné (mokré) ulici a vychutnával si zvuk deště. Najednou viděl, jak deset smrtijedů jde ve vší tichosti do nějakého domu. Hodil si na sebe kouzlem svůj hábit a vydal se za nimi. Když byl u dveří, tak uslyšel výkřik. Ale nemohl ho slyšet nikdo jiný, protože pršelo tak usilovně, že nebylo slyšet skoro nic. Vtrhl dovnitř a k jeho smůle, trochu víc nahlas než zamýšlel. Smrtijedi se na něj podívali a hned se dali do útoku. Harry stihl jen tak-tak vyčarovat štít. Držel štít, dokud nepřestali útočit (to až zjistili, že se tam nic nedostane). Najednou zrušil štít a vyslal na ně kouzlo skupinového svázání, které se naučil.
Ale hned potom do něj zezadu narazilo kouzlo a dost ošklivě ho poranilo na boku. Harry se ještě při pádu otočil a poslal na posledního smrtijeda svazovací kouzlo. Jak byl hloupý, když nemysle na to, že se někdo mohl zpozdit. Rozmazaným pohledem ještě viděl, jak se nad ním sklání nějaká žena. Asi obyvatelka tohoto domu. Potom zavřel oči a oddal se tmě.
 
Procitl. Slyšel hlasy. Chvíli jim nerozuměl, ale to se brzy spravilo. Dělal že spí a přitom poslouchal.
 
„Nedáme to do novin?“uslyšel nějaký mužský hlas.
 
„Zbláznil ses? Představ si, že bys to byl ty. Jak by ses cítil?“ tentokrát promluvila nějaká žena. Možná je to ta samá která se nad ním tehdá skláněla.
 
„Víš kolik by nám dali za odhalení jeho totožnosti?“zase ten muž.
 
„Zamysli se Lando. Jak by se někam nepozorovaně dostal, kdyby ho každý hned poznal.“
 
´Takže ten muž se jmenuje Lando.´ problesklo Harrymu hlavou.
 
„Možná máš pravdu Leyo, ale…“ Lando to nestihl dopovědět, protože ho přerušila Leya.
 
„Žádné ale Lando. Prostě ho jenom vyléčíme a nikomu se o něm nezmíníme.“
 
„Tak dobrá. Ale mám dojem, že mi někoho připomíná.“
 
„Bodejť ne. Je to ten kluk, který byl v novinách, co spálil Holoubkové ty spisy. Jakže se to jmenoval?“
 
„No jo. Máš pravdu Leyo. Myslím, že se jmenuje James Evans, nebo,jak.“
 
„Přesně. James Evans. Tak se jmenuje.“vykřikla, ale hned potom si rukou přikryla ústa a podívala se, jestli se pacient neprobudil. Když si všimla, že stále spí (skvělej herec), tak si ulehčeně oddychla.
 
„Asi by jsme si měli jít promluvit vedle, abychom ho nevzbudili.“ Řekl Lando a na důkaz svých slov odešel. Leya šla za chvíli za ním.
 
´Takže jsem u těch lidí, které jsem zachránil.´říkal si v duchu. Za chvíli, protože nevěděl co dělat, se pokoušel usnout. Usnul s myšlenkou, že je rád, že neprozradí jeho identitu.
 
Když se opět probudil, tak měl hroznou žízeň. Posadit se mu dělalo menší problémy, ale za chvilku se mu to podařilo. Rozhlédl se. Napravo od postele byl noční stolek s lampičkou. Nalevo byly nějaké poličky na věci a naproti posteli bylo okno a když se z něj podíval, tak zjistil, že stále prší. Napravo od okna byla skříň a nalevo stoleček s židlí. Na pravé zdi byly dveře a naproti nim zrcadlo. Postavil se. Chvilku balancoval a podíval se do zrcadla. Teprve teď si všimnul, že má na sobě nějaké pyžamo. Otevřel noční stolek a tam našel vše, co měl tehdá při sobě. Přešel je skříni a taky ji otevřel. Tam našel svoje oblečení a tak si ho oblékl. Při přeslékaní si všiml obvazu, který měl na boku. Rozešel se ke dveřím a otevřel je. Vedli na nějakou chodbu. Nalevo uviděl schody a tak se vydal po nich. Sešel dolů tak rychle, jak jen mu to jeho zranění dovolovalo. Dole uslyšel nějaké hlasy a tak se vydal po sluchu. Uslyšel dětský smích, zpoza přiotevřených dveří. Za chvíli uslyšel další smích, ale tentokrát patřil třem lidem. Strčil do dveří a viděl, jak se asi roční dítě pokouší ukousnout plyšovému medvídku hlavu. Zaklepal a promluvil:
 
„Neruším?“ všichni tři (bez toho malého děcka) se polekaně otočili. Byli tam Lando, Leya a nějaká malá holka, asi osm let. Dospělý si oddechly, když si všimli, že je to jen jejich zachránce. Ale ta holka na něj vyjeveně hleděla a pak zvolala:
 
„Jé, to je ten kluk z těch novin.“
 
„Mek, tohle se nedělá.“ Řekla Leya, když viděla Harryho rozpačitý pohled. Potom se na něj usmála a řekla:
 
„Jistěže nerušíš. Pojď dovnitř.“vyzvala ho dál. V tom si ho už všiml i chlapeček, který se přestal věnovat kousání medvídkovi hlavy. Zvedl se a přicupital k Harrymu a objal mu nohy. Harry se na něj nejdřív zaraženě díval, ale potom se na prcka usmál a pohladil ho po hlavičce.
Žádné komentáře
 
Proč si hledat přátele, když tě většinou zradí? Snad protože věříš že jsou jiní, snad protože jsi sám, či už jsi propadl zoufalství?