blog vašeho vlkodlaka šibala

Je snadné zapomenout na to co je a vrátit se do reality těžší

CHAT

Anketa

Statistika

Kalendář

Harry Potter a síla samoty

5. kapitola

Harry se probudil, vzpomněl si, že včera vypil ten lektvar a šel se podívat do zrcadla. Věřte, nebo ne, jizva tam……..nebyla, ne kecám, exk by mě zabil J takže znovu: jizva tam zůstala, ale byla mnohem míň viditelná. Harry se pro sebe usmál. Věděl, že to nemuselo fungovat, ale zkusil to a vyhovovalo mu, že už není tak moc vidět. Oblékl se do mudlovského a vidal se vstříct rannímu Londýnu.  
Procházel ulicemi a najednou uviděl to co hledal. Kadeřnictví. Vešel dovnitř a čekal až přijde na řadu. Nechal si zkrátit vlasy (aby mu přesto zakrývala máloviditelnou jizvu), protože je měl už docela dlouhé a dokonce mu udělali i melír. Potom o kousek dál uviděl optiku. Tam si pořídil kontaktní čočky. Jedny bezbarvé (budou se mu do budoucna hodit) a dvoje hnědé. Když se podíval do zrcadla, které tam měli, tak viděl úplně cizího kluka. Ještě si nechal ty hnědé čočky a říkal si, že by se už měl vrátit a ukázat Gernovi. Vyšel proto ven a někde v nějaké ulici, kde nikdo nebyl, se přemístil domů.
 
Doma se Gern právě věnoval jídlu, když se Harry přemístil.
„Tak jak vypadám Gerne?“ zeptal se Harry a on se na něj otočil. Vzápětí na něj vyvalil oči, protože ho sám málem nepoznal. I přesto věděl, že je to Harry (chytrá sova). Harry se musel zasmát jeho vyjevenému výrazu. Potom si šel udělat opožděnou snídani, protože od rána vůbec nejedl. Potom šel jako každý den na Příčnou.
 
Na příčné si jako vždy koupil denního věštce. Na titulní stránce samozřejmě trůnila včerejší bitva. Musel se usmívat, když si četl o cizinci, kterého nikdo nezná. Nedaleko otravovala Holoubková, jelikož se nějak dozvěděla, že tady ten cizinec každé ráno sedává. Dokonce si zřejmě zjistila i kde sedává, protože se vydala právě k němu.
 
„Víte na jaké židli právě sedíte?“ zeptala se ho ihned, jakmile byla na doslech.
 
„To opravdu netuším.“ Odpověděl jí klidně.
 
„Tak já vám to povím. Sedíte na židli toho cizince o kterém je dnešní denní věštec a jak vidím, tak jste to právě četl.“ Poučovala ho Holoubková.
 
´Hrozná ženská.´ pomyslel si Harry, ale nahlas řekl:
 
„Ne, vážně?“ řekl to s klidem a bez udivení, až to Ritu udivilo.
 
„Jak se cítíte, když sedíte na židli toho hrdiny pane…“pokračovala ve zpovídání, ale neznala jeho jméno.
 
„James Evans.“odpověděl jí. Vybral si to jméno, protože vědě, že Evansů je po celé zemi mraky.
 
„Takže jak se cítíte pane Evansi?“
 
„Úplně normálně. Prostě se cítím stejně, jako před tím rozhovorem.“
 
„Neměl by jste se spíš cítit výjmečně, protože jste byl první a poslední, kdo si na tuhle židli sednul, jelikož si tam smí sednout už jen náš hrdina?“
 
´Co si to ten pitomí ministr zase usmyslel?´ nevěřil vlastním uším Harry.
 
„Vůbec se necítím výjmečně a jak říkáte, když si sem smí sedat už jen náš hrdina, tak já odcházím.“ Odpověděl jí s ledovým klidem.
 
„Ale počkejte, já ještě neskončila…“ křičela Holoubková. V tom se její zápisky proměnili v prach.
 
„Teď už ano.“ Řekl jí a odešel. Bohužel si nevšiml skrytého fotografa, který je při rozhovoru fotil a taky netušil, že Holoubková si nechává dělat pro jistotu dvoje zápisy.
 
Stavil se Gernovi ještě pro nějaké soví pamlsky a potom si šel sehnat nějakého skřítka. Když ho sehnal, tak se přemístil domů.
 
Skřítka se jmenovala Kelly a Harry do ní už od začátku hustil, aby mu říkala jménem atd.
 
………………………………………………………
 
Uběhl týden a Harry byl s Kelly naprosto spokojený. Vyčítal si, že jí hned druhý den co ji měl přidělal tolik práce. Jeho totiž po přečtení denního věštce popadl tak velký vztek, že se přemístil domů a trochu si pohrál se vším, co mu přišlo pod ruku. Naštěstí ho vztek brzy opustil, jinak by Kelly měla mnohem víc práce. V tom ho zase celou dobu Kelly přemlouvala, že jí to nevadí a Harry si v tu dobu říkal, že lepší skřítku si nemohl vybrat.
 
Žádné komentáře
 
Proč si hledat přátele, když tě většinou zradí? Snad protože věříš že jsou jiní, snad protože jsi sám, či už jsi propadl zoufalství?