blog vašeho vlkodlaka šibala

Je snadné zapomenout na to co je a vrátit se do reality těžší

CHAT

Anketa

Statistika

Kalendář

Harry Potter a síla samoty

24. kapitola

Tak jsem něco sesmolil :-)

Uběhly čtyři dny od příjezdu do školy po zimních prázdninách. Byla zrovna noc a James se procházel po chodbách a přitom si potichu zpíval jednu mudlovskou písničku. Protože byl zrovna pátek a studenti zítra nemuseli vstávat do školy, předpokládal, že určitě někoho nachytá tam, kde nemá. Podíval se na své digitální hodinky (a přitom si stále zpíval), které ukazovaly PM 10:05. Nepotřeboval si rozsvítit, protože si zbystřil smysli, aby případně ty nespící, řád překračující studenty viděl, slyšel, či snad i případně něco cítil.

 

Najednou něco uslyšel, vycházelo to z chodby napravo. Byli to opatrné kroky doprovázené tichým šeptáním. Vydal se tím směrem a přitom si stále píval, ovšem čím dál tišeji. Pak přestal zpívat úplně a jen potichu jak myš a lehce jako kočka je pronásledoval. Pak se zastavili. Zastavil se taky a dělil ho od nich jen jeden roh. Začali se bavit a tak poslouchal.

 

„Jde za námi?“zeptal se jeden z nich.

 

„Nevím, jdi se mrknout.“na to James rychle splynul s okolím. O chvilku později a byl by vidět ve světle hůlky, které ho silně udeřilo do očí.

 

´Sakra, jsem slepej.´zaklel v duchu a rychle mrkal očima.

 

„Ne, nešel za náma. Budeme ho muset znovu najít a tentokrát pořádně navnadit.“

 

„Ale proč to vlastně musíme dělat, vždyť ani nevíme co se pak stane.“promluvil třetí.

 

„Neposlouchal jsi snad co ta ženská říkala? Jestli ho nepřivedeme, můžeme jít všichni strojit pohřeb.“promluvil opět ten druhý, co Jamese téměř oslepil.

 

„Stejně to není správný.“zahudroval ten třetí a s tím všichni tři kluci kolem něj prošli a za chvíli zmizeli za dalším rohem. James se přestal schovávat a podíval se do chodby, ze které kluci odešli. Došel až někam doprostřed chodby, když se najednou rozsvítili pochodně. Zas ho to téměř oslepilo a tak co nejrychleji zrušil kouzlo na zbystření smyslů a chvíli si protíral oči. Pak se porozhlédl po chodbě. Nikoho neviděl a přece tam někdo byl.

 

„Vidím, že ti smradi splnili co měly.“ozval se ženský hlas někde seshora. Podíval se tam a uviděl na jedné pochodni sedět ženu s černými vlasy, černýma očima, bílou pletí, tmavě rudými rty a celá byla v černém oblečení. Nepřemýšlel nad tím co tam dělá a kde se tu vzala a zeptal se:

 

„A co měli splnit?“žena si zamumlala něco o dlouhém vedení a odpověděla:

 

„Přece tě sem přivést Jamesi Evansi.“řekla a ladně seskočila na zem.

 

„Fajn, tak to splnili. Teď bych jen rád věděl proč a tvoje jméno.“

 

„No přece abych tě zajala a pak se tě vyptávala, však to znáš ne?“přitom okolo něj obcházela a pak mu řekla do ucha:

 

„Mimo to, jmenuji se Adriel.“pak poodstoupila a řekla něco čemu ani zdaleka nerozuměl. A pak uslyšel osudné cvaknutí. Ucítil podivné mravenčení po celém těle a pocítil chladný kov na svých rukou. Nemusel se ani podívat aby věděl co má na rukou, ale přesto se podíval. Byly tam. Pouta. Podíval se zpátky na Adriel a ona opět kolem něj začala obcházet.

 

„Fajn, dostalas mě a určitě se trefím, když povím, že v nich je něco na potlačení magie.“

 

„Bravo. Na to že jsi mladý a téměř ještě chlapec ti opravdu pálí. Snad ti nebude vadit když se přesuneme někam jinam, tady by nás někdy mohli najít, hm?“s tím kolem něj přestala kroužit, chytla ho a byli ti tam.

 

 

Poslední komentáře
25.03.2012 18:28:12: americká hypotéka
25.03.2012 17:32:01: americká hypotéka
11.03.2012 16:39:52: tvorba webových stránek
02.03.2012 15:57:30: smiley${1}smiley${1}smiley${1}smiley${1}smiley${1}smiley${1}smiley${1}smiley${1}smiley${1}smiley${1}smiley${1}smiley${1}smiley${1}smiley${1}smiley${1}smiley${1}smiley${1}smiley${1}smiley${1}smiley${1}[03]
 
Proč si hledat přátele, když tě většinou zradí? Snad protože věříš že jsou jiní, snad protože jsi sám, či už jsi propadl zoufalství?