blog vašeho vlkodlaka šibala

Je snadné zapomenout na to co je a vrátit se do reality těžší

CHAT

Anketa

Statistika

Kalendář

Harry Potter a síla samoty

17. kapitola

Blížily se Vánoce a všude panovalo veselí. Padal sníh, děcka se koulovali, duchové zpívali koledy a James… James si hrál s Gilem.  
„Takhle néé.“zařval Gil na Jamese, když mu stavěl hrad z kostiček.
 
„A jak teda?“zeptal se James.
 
„Takto.“řekl Gil a začal stavět komín. Po chvíli nedošáhl nahoru a tak chtěl, aby to tam James dával. Ten to potají očaroval, aby drželi a nespadli. Gil kopl do komínku (velkého komínu až na stropJ ) a ten nespadl. Chvilku se tomu divil, ale za chvíli ho začalo bavit do něj kopat (nj, malé děcko J ). James si pustil rádio, které očaroval tak aby fungovalo. Sedl si za stůl a opravoval nějaké úkoly. Kvůli rádiu neslyšel zaklepání. Zato Gil to slyšel a šel otevřít. Za dveřmi byl nějaký pro Gila neznámí kluk. Ten si nejdřív Gila překvapeně prohlídl a pak řekl:
 
„Ahoj, kdopak ty seš?“ale to už si toho James všiml a šel tam.
 
„Gile, měl si mi říct že někdo klepe a ne jít sám otevřít.“říkal při chůzi. Pak se podíval na příchozího.
 
„Co potřebuješ Hessi?“
 
„Já mám na vás prosbu od mého otce.“začal Hess.
 
„Počkej, ty ale přece máš jen matku.“
 
„My to totiž tajíme.“začal Hess.
 
„A kdo je tedy tvůj otec?“
 
„Sam Kestler.“
 
„A to jako bydlíte odděleně? Protože při tom útoku před dvěma lety sem nikoho jiného neviděl.“
 
„My jsme byly pryč.“odpověděl.
 
„A jaká je tedy ta prosba?“
 
„Má na vás prosbu, jestli by jste mě něco nenaučil, když je teď tolik útoků.“
 
„Naučit bych tě něco mohl, ale nevím kdy.“
 
„On příští pondělí přijde do Bradavic dát nějaké hlášení Brumbálovi a tak se chce stavit.“
 
„Aha, tak jo. To už teda mám dořešit s ním.“ Hess přikývl.
 
„Už se na něj moc těším.“řekl po chvilce James.
 
¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨
 
Klepy klep.       
 
„Dále.“   
 
Vrzy vrz.
 
„Ty dveře potřebují namazat“
 
Gilův smích.
 
„Co je tu směšného Gile?“
 
„To co se tu odehrává.“řekl Gil. James nechápavě povytáhl obočí.
 
„Ale notak Jamesi, je to jen čtyřleté dítě.“
 
„Taky tě rád vidím Same.“
 
„No jo, málem bych zapomněl… čau Jamíku.“
 
„Ble, horší sklon mého jména by se nenašel?“
 
„Bohužel máš smůlu.“řekl Sam a začal se smát.
 
„Nějakou dobu sme se neviděli a ty hned začneš takhle.“
 
„Ale notak Jime, ty taky nepochopíš srandu.“
 
„Pochopím Same, ale aby si ze mě dělalo srandu čtyřleté děcko, tak to nepochopím.“
 
„Děti si dělají srandu ze všeho.“
 
„Ale tys přišel kvůli něčemu jiném že?“
 
„Hmm… jo, takže… naučil bys něco mého syna?“zeptal se Sam.
 
„Ví o tom Brumbál?“
 
„Ne, neví.“
 
„Tak dobrá, ale kdy?“
 
„Třeba o vánočních prázdninách.“nadhodil Sam.
 
„A to se jako vůbec neukáže doma?“
 
„No ne, Katrině sme namluvili že zůstane v Bradavicích a Brumbálovi sem řekl, že syna chceme doma, takže odjede na prázdniny.“
 
„V tom případě nevidím problém, a to si ho mám vyzvednout na nástupišti? „
 
„No asi ano, ostatní ho musí vidět odjíždět.“
 
„Tak sme domluveni. Pojedu se všemi třemi vlakem, kdyby se něco náhodou stalo.“
 
¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨
 
„VSTÁVAAATT!!!!“rozlehlo se po pokoji. James polekaně nadskočil na posteli půl metru, ale to ho už Gil tahal z postele.
 
„Gile co blázníš?“zeptal se ho.
 
„Dnes jedeme domů Jamesi.“obeznámil mu důvod budíčku Gil.
 
„Ale nemusíš tu na mě tak hulákat.“
 
„Jenže ono už je deset.“odpověděl jakoby nic Gil.
 
„Deset? Už? Dobby!“
 
„Ano Jamesi?“
 
„Vážně už je deset?“
 
„Ano, deset a šest minut přesně.“odpověděl.
 
„Díky, prosím sbal nám věci.“dořekl a mazal do koupelny.
 
………………
 
Bylo skoro tři čtvrtě na jedenáct. V tu dobu se většinou studenti shromažďovali u brány, aby mohli odjet na nádraží a potom domů. James rychlým krokem šel do vstupní síně a Gila držel za ruku. Když tam došli, tak v síni nebylo moc lidí, protože většina zůstávala v Bradavicích. Ti co tam byli si se zájmem prohlíželi Gila. Za chvilku spatřil Mek a vydal se za ní.
 
„Ahoj Jamesi… přivedls mi brášku?“zeptala se s pohledem upřeným na Gilovi.
 
„Přece ho tu nenecháme.“mrkl na ni a teleportoval její věci, tak jako své.
 
„A proč? Víš jaký by byl doma klid?“zeptala se s andělským výrazem.
 
„Ty neštvi mě Mek.“řekl s úsměvem. V tu dobu ale byli již skoro všichni v kočárech a tak se k nim museli přidat a nemohli pokračovat ve své malé rozpravě. Hess na ně mával z jednoho kočáru a tak šli za ním.
 
„Nechceš teleportovat kufr Hessi?“
 
„Děkuji, klidně.“odpověděl a kufr byl za chvilku pryč.
 
……
Našli si kupé až na konci vlaku ve vagónu, ve kterém nikdo nebyl, protože se všichni povětšinou soustřeďovali poblíž lokomotivy. James jim vyčaroval pití.
 
„Proč vůbec jedeme vlakem?“zeptal se Hess.
 
„Aby ta fraška vypadala věrohodně.“
 
Po zbytek cesty se dobře bavili. Občas tam někdo přišel jen tak si popovídat, ale ne tak často, protože se jim tam nechtělo chodit. Když přijížděli na nástupiště, tak je James vyzval aby se ho chytli a Gila vzal do ruk. Potom je přemístil.
Žádné komentáře
 
Proč si hledat přátele, když tě většinou zradí? Snad protože věříš že jsou jiní, snad protože jsi sám, či už jsi propadl zoufalství?