blog vašeho vlkodlaka šibala

Je snadné zapomenout na to co je a vrátit se do reality těžší

CHAT

Anketa

Statistika

Kalendář

Harry Potter a síla samoty

13. kapitola

Otočila se a spatřila nějakou šelmu, která se právě chystala k útoku. Vyjekla leknutím, aby taky ne. Měla něco kolem dvou metrů. Ostré dlouhé drápy nevypadali moc lákavě. Barvu temnou jak dno oceánu a oči měly barvu plamene. Šelma skočil a ona rychle uhla. Rychle vytáhla hůlku a zakřičela první omračující kouzlo, které jí napadlo. Metala po ní všechny omračující kledby, které znala. Celou dobu při tom ustupovala směrem z lesa. Jednou nestihla uhnout a šelma ji pořádně drápla do nohy. Spadla s bolestným křikem na zem a šelma se na ni opět řítila.  
¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨
 
Daleko od Mek James přemýšlel. Přemýšlel o tom, co teď bude dělat, když se venku nemůže ukázat. Z jeho myšlenek ho vytrhl Gil, který se zničehonic bolestně rozplakal. Rychle běžel po breku a doběhl do jeho pokojíku. Gil seděl na posteli a hlasitě bolestně plakal. Přiběhl k němu a objal ho. Gil ale ne a ne přestat. Začal ho utišovat, ale pořád nic. Zavolal Kelly a řekl jí, ať mu donese uspávací lektvar. Po nějaké chvíli, se mu povedlo nalít lektvar do brečícího Gila a ten za chvilku usnul. Jamese nenapadalo nic, kvůli čemu mohl Gil plakat. Chvíli se na něj díval a potom odešel z jeho pokoje.
 
¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨
 
Brumbál čekal. Byly čtyři odpoledne a Mek nikde. Pověřil proto profesorku McGonagalovou, aby ji našla. Ta se za nějakou dobu vrátila se správou, že nikde není a naposled ji někdo viděl venku. To Brumbála trochu vystrašilo, ale věděl, že by po ní měl pátrat, až kdyby se neukázala den.
 
¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨
 
Mek se rychle překulila a postavila se i když ji to nesmírně bolelo. Tentokrát zkoušela různé svazovací kouzla. Bohužel neměli jako předešlé kouzla žádný účinek. Najednou si vzpomněla, že u sebe má jeden speciální lektvar, který se naučila, když u nich byl Sam. Šáhla do kapsy co nejrychleji to šlo a vyndala lektvar. Rychle namířila a hodila ho před šelmu. Lektvar měl účinek, ve který doufala. Šelma se nejdřív kymácela ze strany na stranu, ale po nějaké době se svalila na zem a podřimovala. Na nic nečekala a urychleně se vydala k hradu. Za chvilku byla venku z lesu, protože zjistila, že nebyla vůbec daleko. Vydechla si, že už je z tama pryč a chtě jít dál, ale zastavil ji hlas Severuse Snapea.
 
¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨
 
Severus Snape se vrátil ze schůzky smrtijedů. Šel okolo lesa a pak si všimnul, že z lesa vybelhala nějaká postava. Svým rychlým, tichým Snapeovským krokem se za chvíli dostal k dotyčnému. Překvapilo ho, že to byla prvačka, ale nahodil svou ledovou masku a řekl:
 
„Slečno Galadová. Pokud vím, tak studentům je vstup do zapovězeného lesa zakázán. Strhuji Nebelvíru šedesát bodů. A mám dojem, že nebudete proti, když vás odvedu k řediteli.“řekl s dravým pohledem a potěšeným úsměvem.
 
„Ale…“nestihla nic říct, jalikož jí Snape skočil do řeči.
 
„Žádné ale. Pokud vím, tak jste se dopustila přestupku a podle mě, je vhodné s tím zajít za ředitelem.“nechtěla jít, ale Snape jí popadl za oblečení a doslova jí za sebou táhl. Nedbal zřetel na její zranění. Nakonec jí dotáhl až před dveře ředitelova kabinetu. Zaklepal a po vyzvání nstoupil dovnitř.
 
¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨
 
„Co budeme dělat se slečnou Galadovou Albusi?“ptala se McGonagalová ředitele.
 
„Nevím Minervo, ale jestli se do zítřka neobjeví, tak po ní začneme pátrat. V tom někdo zaklepal na dveře. Brumbál pokynul, aby dotyčný vstoupil dovnitř. Dovnitř vešel Snape a za sebou táhl špinavou a zraněnou Mek. Snape se hned ujal slova.
 
„Pane profesore. Tadyhle slečnu Galadovou jsom viděl přicházet ze zapovězeného lesa. Měla by dostat nějaký trest za to, že vstup tam je proti pravidlům. Měli bychom dát vědět někomu, kdo se o ni stará.“Brumbál se na Mek nazlobeně podíval a řekl:
 
„Slečno Galadová, spojte se hned teď s panem Evansem. Je mi jedno jak to uděláte, ale ať se tady co nejdřív objeví.“Mek bez okolků šáhla na přívěšek a říkala si, jestli to má zkusit. Začala myslet na to, aby se tu James objevil. Za chvilku se tam opravdu začal objevovat.
 
¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨
 
James seděl u stolu a přemýšlel. Najednou ucítil mravenčení po celém těle. Uvědomil si, že ho volá Mek. Proto si rychle stoupl, aby se jim tam nesvalil na zem.
 
…….
 
Jakmile se objevil na místě, ze kterého ho Mek volala, tak zjistil, že je to ředitelna. Pohlédl na přítomné profesory a zjistil, že na něj hledí jak na zjevení. Ušklíbl se jejich vyjeveným obličejům a hledal Mek. Jakmile ji uviděl, tak se zděsil.
 
„Proboha Mek, co se stalo?“zeptal se hned a začal jí prohlížet zranění. Rána byla hluboká, ale naštěstí nebyla zasažena žádná kost. Vyléčil jí to a dal jí trochu dokrvovacího lektvaru. Potom se otočil na profesory a vyčkával, co mu poví. První se slova ujal Snape.
 
„Tadyhle slečna, se toulala po zapovězeném lese…“nedokončil to Snape, protože se James začal smát.
 
„Čemu se smějete?“vyštěkl Snape. James se dosmál a odpověděl.
 
„Tam byl snad už každý a ani o tom třeba nevíte.“
 
„Ale slečna Galadová byla přistižena a dokonce se zde nestavila, když jsem ji vyzval.“promluvil Brumbál. Jamesovi ztvrdl pohled a řekl.
 
„Máte si to tady lépe hlídat. Hned vám studenti přestali chodit do lesa na houby.“
 
„Co byste udělal, kdybychom ji vyhodily.“řekl Brumbál a sledoval jeho reakci. Velice ho překvapilo, co řekl:
 
„Co by? Doučil bych ji zbylé dva ročníky, které ještě neumí. Což je šestý a sedmí. Potom bych ji učil dál dál, až by uměla to co já. A řeknu vám. Mek se učí rychle a já toho znám hodně.“
 
„Nechtěl byste se přidat k Fénixovu řádu?“zeptal se opatrně Brumbál.
 
„A víte že ne?“
 
„Smím vědět proč?“
 
„Protože bych se tam dočkal jenom zklamání.“odpověděl prostě a vrátil se k Mek.
 
„Víš co tě pokousalo?“zeptal se jí James.
 
„Ne, vživotě jsem nic takového neviděla.“odpověděla popravdě.
 
„Tak teď se zamysli na jeho podobu. Představ si to zvíře.“Mek přikývla a začala na něj myslet. James jí chytl za hlavu a něco zamumlal. Po chvilce sebou trhl a neslyšně zašeptal:
 
„Nosgert.“jelikož si před ni klekl, tak si teď stoupl a otočil se na ně.Ti na něj hleděli s otázkou v očích.
 
„Pane řediteli. Myslím, že by jste si měl pořídit odchytávací četu. Potuluje se vám po lese Nosgert, ne-li víc.“
 
„Nosgert? Tady? Ale to je nemožné.“prohlásila McGonagalová.
 
„Jak vidíte, tak je. Být vámi, tak už ho honím po lese a nevysedávám tu.“
 
„Jak jsi ho přemohla Mek? Pokud vím, tak se proti němu neumíš bránit.“
 
„No já jsem na něj nejprve zkoušela omračující kledby a potom svazovací, ale nic nefungovalo. Potom sem si zpoměla, že mám v kapse lektvar, který jsem se naučila, když u nás byl Sam.“
 
„Máš ještě nějaký?“zeptal se jí.
 
„Mám. Ještě asi patnáct.“
 
„Dobrá. Tak jestli nás omluvíte, tak mi jdeme na lov.“řekl James a odešel s Mek z ředitelny.
Žádné komentáře
 
Proč si hledat přátele, když tě většinou zradí? Snad protože věříš že jsou jiní, snad protože jsi sám, či už jsi propadl zoufalství?