blog vašeho vlkodlaka šibala

Je snadné zapomenout na to co je a vrátit se do reality těžší

CHAT

Anketa

Statistika

Kalendář

Harry Potter a síla samoty

12. kapitola

„Potkala si teda Giny Weasleyovou? Měla by sem ještě chodit.“ vyptával se James.  
„Potkala a to hned ve vlaku.“
 
„A řeklas jí to?“
 
„No ještě ne, ale asi jí to řeknu.“
 
„Ale nezapomeň, neříkej jí, že ji znám, byly by potom potíže.“ řekl James varovným hlasem.
 
„Není mi osm a díky tobě už nejsem tak blbá jako dřív.“
 
„No nevím, jestli si byla blbá, mě to přišlo jako typické dětské chování.“
 
„Tak typické dětské chování jo?“ptala se s neuvěřením Mek.
 
„Bylo ti osm, je sice pravda, že jsme se znali teprve pár dnů, ale děti si vztah vyvíjejí rychleji. Mluvím z vlastní zkušenosti. Mě přece bylo tehdy patnáct. Řeknu ti ale, že to pěkně bolelo, když jsem schytal to kouzlo. Byla sice pravda, že nejdřív málem prozradili mou identitu, ale přece jen to byli slušný lidi.“dovyprávěl James. Mek vhrkly slzy do očí. James ji objal a snažil se jí utišit.
 
„Když oni mi tak chybí.“prohlásila Mek mezi vzlyky.
 
„Mě taky chybí.“ Chvilku ji ještě objímal a když se utišila, tak ji pustil a řekl:
 
„Tak já už musím, příště se stavím i s Gilem. Jo a dej mi vědět, když dostaneš nějaký trest, protože nechci, aby mi tě tu něco sežralo.“řekl s úsměvem a hned nato zmizel jako vlk pod vrbou. Mek se za ním usmála a pak odešla zpět do hradu.
 
¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨
 
Zaražení kluci tam ještě nějakou chvíli počkali a potom se vydaly taky do hradu. Teprve tam jako by jim došlo co se dozvěděli a začali se o tom bavit.
 
„Ale to znamená, že James Evans je Niemand.“začal blbou větou Jonatan.
 
„To nám taky došlo Jony, ale představ si, měli Niemanda na dosah ruky, vždyť Holoubková za ním leza jen ho uviděla a přitom neměla tucha, že je to on.“řekl Tod.
 
„Ale napadlo by vás, že ten Evans je Niemand? Mě teda ne.“bránil se Jon.
 
„Tak v tom máš pravdu.“odpověděl Péťa a ti dva mu jen přikyvovali.
 
„Ale Mek ho zná už tři roky, nějak tak dlouho se o něm mluví. Panečku, ale že se nezmínila?“ptal se nechápající Dakar.
 
„Hele Daku, představ si ten titule: MEK GALADOVÁ SE ZNÁ S NIEMANDEM. Takový titulek by mě dostal do hrobu.“
 
„No jo, to mě nenapadlo.“tím ukončili diskusi, ale neměli nejmenší tušení, že celý jejich rozhovor, vyslechl nějaký zmijozelák.
 
¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨
 
Z Prasinek se přemístil domů a hned šel najít mrňouska. Dlouho hledat nemusel, protože Gil jako vždy přišel za ním (asi má šestý smysl J ).
 
„Nazdar prcku, tak jak ses měl?“zeptal se ho hned co přišel.
 
„Já dobže a ty?“páral se Gil se slovíčky.
 
„Taky dobře a copak si tu dnes vyváděl?“ptal se James s úsměvem. Gil ho vzal za ruku a vedl do svého pokojíčku. James jenom kulil oči, vypadalo to tam vypadalo jako opičí dráha. Gil na nic nečekal a hned začal lozit přes překážky a nebo je podlézat. James nedokázal uvěřit, že takový prcek dokázal něco takového. Vždyť jsou mu teprve čtyři roky.
 
„Jak se ti tohle povedlo Gile?“
 
„Já ši to pšál a ono se to tu začalo měnit.“ James se plácl do čela a švihl sebou na zem.
 
´Já jsem pako´říkal si v duchu.´Že já to tu ještě neodčaroval.´
 „No gile, tak dnes se ti to splnilo naposled, budu to muset odčarovat.“Gilovi se na tváři objevil smutek z toho, že se mu to už nikdy znovu nesplní. Ještě než to odčaroval, tak si přál, aby se vše vrátilo na své místo. Uložil Gila do postele, protože už bylo pozdě a šel taky spát. ……………………………………….. 
Druhý den ráno se jako vždy vydal na Příčnou. Koupil si noviny a podíval se na titulní stránku. Zděsil se z toho, co tam hlásali:
       Odhalení, víme kdo je Niemand Jak jistě víte, před třemi lety, byli zavražděni manželé Galadovy. Jejich děti Mek a Gil, se nikdy nenašli. Podle nejnověších zpráv, se mladá Mek Galadová nachází v Bradavicích a studuje první ročník. Dostali jsme informace, že slečna Galadová se zná s Niemandem a celé tři roky u něj přebývala. Ale teď k hlavnímu tématu. Náš informátor nám poslal i jméno Niemanda, které zjistil pouhou náhodou. Náš neznámí Niemand je ve skutečnosti nám všem známí James Evans, o kterém jsme v poslední době neměli žádné zprávy. Podle informací se dokonce včera objevil v Bradavicích, aby svou chráněnkyni navštívil. Dokonce se nám podařilo zjistit jeho věk. Tomu chlapci je teprve osmnáct let. Přesně tolik by letos měl podle nás náš zesnulý hrdina Harry Potter. Když si zpočítáte, že se Niemand objevuje už tři roky, tak zjistíte, že když začal, bylo mu teprve patnáct let. To je velice slušný víkon. A to je z našich informací vše.                                                          Rita Holoubková 
Hned jak to dočetl, tak vyrazil k Weasleyovým. Vrazil dovnitř a vychrlil:
 
„Dávám výpověď.“dvojčata se na něj nechápavě podívala.
 
„Něco se vám u nás nelíbí?“zeptal se Fred.
 
„Ale to vůbec ne, jen už tu prostě nemohu dělat.“
 
„Tak dobrá, ještě vám dojdu pro plat.“
 
„Nedělejte si starosti a ty peníze si klidně nechte. Já už musím, tak snad někdy na viděnou.“dořekl to a přemístil se pryč. Oba dva se na sebe ještě nechápavě podívali a Georg se rozhodl jít koupit noviny. Hned jak se vrátil, tak se dali do čtení, jelikož tam nikdo nebyl. Jakmile si přečetly titulní stránku, tak se ozvalo dvojhlasně:
 
„Tak proto měl tak na spěch.“
 
¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨
 
Jakmile se přemístil, tak napsal Mek dopis. Použil obálku vlastní výroby a do ní strčil dopis i s nějakým předmětem. Potom něco psal na obálku a ono to hned mizelo. Pak dopis dal Gernovi a řekl mu, ať netí co nejrychleji co může. Potom si začal dočítat noviny.
 
¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨
 
Mek přišla ke stolu právě v tu dobu, když začali přilétávat sovy. Slétl k ní Hurk (tak pojmenovala svou sovu) a sedl jí na rameno. Začal se dožadovat nějakého jídla, kterého bylo všude habaděj. Podala mu kousek slaniny a on vděčně zahoukal. Potom odletěl pryč. Snesla se k ní i jedna sova, která jí donesla noviny. Dala jí pár svrčků a vzala si noviny. Jakmile uviděla titulní stránku, tak vytřeštila oči a rychla si to přečetla. Jakmile měla dočteno, tak si zdrceně položila hlavu na stůl. Všichni co si to přečetly se na ni podívali a hlavně profesorský stůl. Za pár minut k ní přiletěl Gern. Nesl jí modrou obálku. Otevřela ji a tam se zjevil Jamesův obraz.
 
¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨
 
Před Jamesem se na modrém papíru, který měl na stole, začala zjevovat Mek. Proto odložil noviny a začal se věnovat přenosu.
 
¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨
 
„Sakra Mek, co se stalo? Tys o tom někomu říkala?“začal James dřív, než se stačila vzpamatovat.
 
„Ale já o tom nikomu neříkala.“
 
„A jak to potom zjistili?“
 
„Nevím, asi nás někdo sledoval.“
„Mek, na to si příště musíš dávat pozor, jinak tě už nebudu moct navštěvovat.“
 
„Jamesi, ztlum trochu, pozoruje nás celá síň.“
 
„Proboha, tys to otvírala u snídaně?“nevěřícně se jí zeptal.
 
„Jak jsem měla vědět, že se objevíš z toho dopisu?“
 
„V kouzelnickém světě je možné všechno, ale chci ti říct ještě něco jiného. Až skončí přenos, tak tu obálku opět otevři a najdeš tam dopis. Teď končím přenos.“dořekl, zmizel a obálka se zavřela. Rychle znovu otevřela obálku a vzala dopis, který vypadl.
 
Mám strach Mek, že teď na tebe budou útočit zmijozelští. Teď ti vysvětlím funkci této obálky. Tato obálka shoří, když už nemá co dodat. Jak sis jistě všimla, tak obálka nezhořela. Čeká tam na tebe ještě přívěšek. Ten nos vždy na krku. Potom stačí když na mě budeš myslet a já se objevím i kdyby to bylo sebevíc chráněné místo. Ale musíš mít ten přívěšek vždy na krku. Voda mu neublíží. Ale volej mě jen, kdyby ti chtěl někdo ublížit a nebo bys měla nějaký problém. Tenhle dopis taky shoří, tak si to pamatuj. Jestli tě zavolá Brumbál, tak k němu nechoď.
                                                                                                                                                                                                                                                    James 
Hned jak to dočetla, tak se dopis změnil v prach. Otevřela už po třetí obálku a ta shořela. Na jejím místě zbyl jen přívěšek. Byl kulatý a červenomodrý. Barvy Niemanda. Hned si ho dala na krk. Stoupla si a chtěla odejít. V tom ji zastavil Brumbál.
 
„Slečno Galadová. Stavte se  odpoledne v mém kabinetu.“
 
´To určitě.´řekla si Mek a odešla do Nebelvírské věže. Všichni čtyři kluci se po sobě podívali. Věděli, že to je musel někdo slyšet.
 
¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨
 
Mek si na sebe hodila svetr a šla ven na školní pozemky. Tam se procházela a studený vítr jí cuchal vlasy. Na chvilku si sedla k jezeru a sledovala vlny zapříčeněné větrem. Podívala se na zapovězený les a řekla si, že tam ještě v životě nebyla. James jí a něm vyprávěl a řekl, jak to tam chodí. Vstala a vešla do lesa. Procházela se, ale nešla moc hluboko. Když se potom podívala na hodinky, které dostala k jedenáctinám, spolu s jinými dárky, tak zjistila, že je půl dvanácté. Cestu ven našla pomocí hůlky a potom šla na oběd. Po obědě, na kterém ji snad každý zkoumal pohledem, se vydala opět do lesa. Tentokrát hlouběji, než ráno. V tom za ní zašustilo křoví. Otočila se a spatřila ….
Žádné komentáře
 
Proč si hledat přátele, když tě většinou zradí? Snad protože věříš že jsou jiní, snad protože jsi sám, či už jsi propadl zoufalství?