blog vašeho vlkodlaka šibala

Je snadné zapomenout na to co je a vrátit se do reality těžší

CHAT

Anketa

Statistika

Kalendář

Harry Potter a síla samoty

11. kapitola

Mek je učila dlouho. Přestali až v sedm a začali si povídat. Po půl hodině přišli další dva kluci z jejich ročníku. Petr Kleyton a Tod Heryss.  
„Hojte.“ pozdravili a oni je taky.
 
„Nezahraje si někdo šachy?“ zeptal se Tod. Jonatan i Dakar se na sebe podívali a pak přikývli.
 
„Tak kdo s kým?“ zepal se Petr.
 
„Já vás rozdělím.“ Řekla Mek a už je rozdělila. Tod s Dakarem a Jonatan s Petrem. A tak se pustili do hry. Po deseti minutách Tod zvolal:
 
„To není možný, neříkali ste, že šachy neumíte?“ Dakar měl totiž zásadně navrch a Jonatan taky.
 
„Měli sme skvělou učitelku.“ řekl Dak a přitom mrknul na Mek.
 
………………….
 
Druhý den ráno byla středa a tak se muselo do školy. Mek dorazila do velké síně, když právě přilétaly sovy. Jedna letěla směrem k ní. Poznala tu sovu. Byl to Gern. Přistál jí na rameni a podal jí obálku. Sedla si ke stolu a rychle otevírala obálku. Najednou vypískla nadšením, až se po ní podívala celá síň, ale ona tomu nevěnovala pozornost.
 
„Kdo ti píše?“zeptala sejako první En.
 
„James mi píše.“
 
„A proč takový povyk?“
 
„Přijde se na mě podívat.“ řekla s úsměvem a odešla. Před učebnou lektvarů si dopis přečetla ještě jednou:
 Ahoj Mek, jak se máš? U nás je to ok, ale chybíš nám. Co Brumbál? Pozval tě na besedu? Divil bych se kdyby ne. Potkalas Giny Weasleyovou? Sehnal jsem si práci u jejích bratrů. Jestli chceš, tak jí to řekni, ale neprozraď, že ji znám, mělibychom problémy. V sobotu v šest večer, tě přijdu navštívit. Dostav se k vrbě mlátičce. Já tam na tebe budu čekat.                                                                                                      S pozdravem
 James, Gil, Fufi a Kelly.
 
¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨
 
James se šel procvičovat ve zvěromágství. Přece nebude stepovat na Bradavických pozemcích, aby ho někdo viděl. Už se sice uměl měnit, ale čím častěji, tím líp.
 
………………………………………………………………………..
 
Je sobota. Půl šesté večer a James se právě přemístil do Prasinek. Vešel do chroptící chýše a tajnou chodbou se vydal do Bradavic. U vchodu se změnil v černého psa (vzpomínka na Siriuse J ) a rychle proběhl ven. Celé mu to trvalo asi čtvrt hodiny, takže měl ještě čtvrt hodiny čas a tak ulehl poblíž a čekal.
 
¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨
 
Mek se nemohla dočkat večera. A když už bylo třčtvrtě na šest, tak ze společenky vystřelila jak raketa. Uháněla k vrbě mlátičce a nebrala v potaz lidi které míjela. Vyběhla ze školy a šinula si to k vrbě. Doběhla k ní, ale nikoho neviděla. Najednou se k ní přiřítil pes a u ní se změnil v člověka.
 
¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨
 
Jame už několik minut ležel a pozoroval školu a najednou uviděl, jak někdo běží jeho směrem. Domyslel si, že je to Mek. Když se zastavila, tak se zvedl a přeběhl k ní a pak se proměnil.
 
¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨
 
Kluci viděli jak Mek vyletěla ze společenky.
 
„Dem za ní.“ prohlásil Tod a už všichni běželi za ní. U vchodu se na chvíli zastavili, aby je nezpozorovala. Po chvilce vyšli ven a brzy uviděli jak se zastavila a k ní přiběhl pes a ten se nejednou změnil v člověka. Doplížili se k nim a schovali do křoví a mohli je jak vidět, tak slyšet.
 
¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨
 
„Jamesíííííííí!!“ zakřičela radostně Mek a skočila mu kolem krku. Chvíli se objímali a potom od sebe odstoupili.
 
„Chyběl sem ti?“ zeptal se se zájmen James.
 
„Ne, vůbec si mi nechyběl, spíš sem byla ráda, že jsem se tě zbavila.“ prohlásila naoko vážně.
 
„To ranilo mé city.“ řekl James a oba se začali smát.
 
„Tak jak se ti vede?“ vyzvídala Mek.
 „To víš, Niemandovské povolání je těžké.“ kdyby ale věděl, že se právě prozradil čtyřem malým klukům.
Žádné komentáře
 
Proč si hledat přátele, když tě většinou zradí? Snad protože věříš že jsou jiní, snad protože jsi sám, či už jsi propadl zoufalství?