blog vašeho vlkodlaka šibala

Je snadné zapomenout na to co je a vrátit se do reality těžší

CHAT

Anketa

Statistika

Kalendář

Harry Potter a síla samoty

10. kapitola

Mek v klidu přešla ke stoličce a sedla si. McGonagalová jí nasadila klobouk a ten se moc nerozmýšlel a vykřikl:  
„NEBELVÍR!!“ od Nebelvírského stolu se ozval potlesk a Mek k nim vyrazila. Sedla si vedle Giny, která jí uvolnila místo. Potom Brumbál řekl svou zahajující řeč a na stolech se objevilo jídlo. Mezitím si hodně lidí mezi sebou špitalo, protože netušili, co profesory vyvedlo z míry. Ona tomu ale nevěnovala pozornost. James jí řekl, že se tohle určitě stane. A tak v klidu jedla a potom co je svolali prefekti se vidal s ostatními prváky do jejich nynějšího domova.
………
 
Když měla vybaleno (stačilo švihnutí húlkou a měla hotovo J ) se jí holky začali vyptávat, jak to udělala.
 
„Umím to.“ Řekla prostě a usmála se.
 
„Mimochodem, jsem Mek Galadová.“ Představila se a ostatní se přidali.
 
„Těší mě, Enie Smithová.“ Představila se ta, co se jí ptala.
 
„July Prestnová.“
 
„Kathea Reynová.“
 
„Margarita Greyová.“ Tak a už byli představené všechny.
 
„Jak jsi to tedy udělala?“ zeptala se En.
 
„Víš jeden kluk, kterého považuji za bratra a přitom nejsme nijak pokrevně spříznění, mě to naučil a nejen to.“ Řekla jim s úsměvem.
 
„A jak se jmenuje?“ tentokrát se ptala July.
 
„James Evans.“ děvčata vydechly překvapením a Kathea se začala přehrabovat v kufru. Po chvíli vytáhla starý ústřižek z novin a ukázala ho Mek.
 
„Je to on?“ Mek se zadívala na fotku a usmála se. Z novin se na ni opravdu šklebil její James.
 
„Ano, to je on.“
 
„Máš nějaký důkaz?“ snažila se Kathea zjistit, jestli jim náhodou nelže. Mek přešla k věcem a vytáhla album (přece si museli udělat vzpomínky), přeskočila stránky o jejich rodičích a ukázala jim první fotku, kterou pořídili. Bylo to asi měsíc po smrti jejich rodičů a byli tam: Mek, James, Gil, Fufi, Gern a Kelly. Bylo to foceno v kuchyni. Kelly dělala jídlo, Jame seděl na židli, opřený o stůl a Gern mu seděl na rameni, Gil seděl v dětské židličce a pokoušel se umačkat Fufi, no a Mek taky seděla u stolu, mávala jim a občas udělala nějaký ten škleb. Pak jim ukázala další fotku, ale tam už byl i Sam. Fotili ho potají, zrovna když nad něčím přemýšlel, takže o téhle fotce nemá potuchy.
 
„Není to ten, co na několik dnů zmizel?“ptala se Margarita.
 
„Ano je, to sme fotili tči dny před jeho návratem.“
 
„Počkej, to není možný, vždyť byl tehdy nezvěstný.“ Vyhrkla Enie.
 
„A ty snad víš kde byl?“
 
„No prý byl u Niemanda, ale viděl ho jen jednou v noci, když ho vracel vyléčeného.“
 
„A víš jistě, že tam nebydlí nikdo jiný?“
 
„Cože? Si z nás střílíš? Vy tam s ním jako bydlíte?“
 
„No jasně.“
 
„To je blbost.“ nevěřili jí ani jedna, ale Mek měla trumf. Má vyfoceného Jamese v Niemandovském a na fotce je i ona a Gil. To už holkám vyrazilo dech a tak se rozli zeptat na něco jiného.
 
„Proč profesorům lezly oči z důlků, když se dozvěděli tvoje jméno?“
 
„Protože já i můl bratr Gil jsme tři roky nezvěstní.“ děvčata se po sobě jen udiveně podívali.
 
……………………………..
 
„Slečno Galadová, přijďte prosím po škole do mého kabinetu. Heslo je Mozartovi koule. J J (když-tak pro neznalé jsou to Mozartovi čokoládové kuličky)
 
„Ano profesore Brumbále.“ dpověděla a při tom se tvářila kysele.
 
„Co ti asi chce?“ zeptala se July.
 
„To bude asi proto, že nevěděl, že sem přijdu studovat.“odpověděla jí a vydala se na svoji první hodinu jenž jsou lektvary.
 
¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨
James si říkal, že by si měl najít práci, ale jelikož nesložil OVCE, tak moc míst pro něj nebude. V tom ho napadli bratři Weasleyovy. Zvedl se ze židle a vydal se k jejich krámku. Vešel dovnitř a zamířil si to rovnou k Fredovi u pultu (ještě je dokázal rozeznat J ).
 
„Dobrý den. Našel bych u vás prosím nějakou práci?“ zeptal se James. Fred se na něho koukl a odpověděl.
 
„No pomoc by se nám hodila.“ Řekl a zavolal George.
 
„Hele Georgi, co by jsme měli za práci pro pana…“ až teď si uvědomil, že nezná jeho jméno.
 
„James Evans.“ Neušel mu jejich kradmý pohled, ale dělal, jakože o ničem neví.
 
„No potřebovali bychom protřídit sklad a kdyby nebylo nic na práci, tak by mohl být u pultu.“ Navrhl Georg.
 
„Bral by ste to pane Evansi?“ zeptal se Fred.
 
„Jistěže, stejně bych moc prací nesehnal, když nemám OVCE.“ Odpověděl po pravdě James.
 
„Tak to přijďte zítra v 8:00.“
 
„Děkuji a naschledanou.“ Stím odešel z krámku a přemístil se domů.
 
…………………..
 
Druhý den ráno se pustil do toho skladu. Urovnával věci pěkně do krabic a kolikrát i do sklenek. Nezapoměl a ni nic pořádně oštítkovat. Protože tam toho bylo opravdu hodně, tak skončil až ve dvě odpoledne a potom už měl volno. Dal si oběd a ještě k tomu přidal i zmrzlinu. Po chvíli uviděl starého dobrého Sama. Zavolal na něj a ten jak ho spatřil, tak se zeširoka usmál a vydal k němu.
 
„Tak jak Same“ zptal se ho.
 
„Děkuji, dobře. A jak tobě?“
 
„Jde to. Sehnal jsem si práci u dvojčat Weasleyových a před chvílí jsem skončil.“
 
„No jo, to nám říkali, ale Brumbál vzpomínal, že se v Bradavicích objevila Mek. Jaktože o ní nevěděl?“
 
„To ani já nevím, ale mám teorii, že se to píše samo.“
 
„No jo, to je taky možný.“ Řekl Sam s úsměvem.
 
„No tak já musím, přece tam toho střeštěného Gila nenechám tak dloho čekat?“ mrkl na Sama a potom se oba dva zasmáli. Rozloučili se James se přemístil.
 
Doma to naštěstí nevypadalo jak po výbuchu atomovky, takže Gil byl výjmečně hodný. Načmáral dopis pro Mek a dal ho Gilovi. Ten ho s radostí přijal a vyrazil na cestu. James šel najít Gila. Našel ho v pokoji klidně spícího. Usmál se nad tím a šel si něco přečíst.
 
¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨
Mek se konečně podařilo dostat od Brumbála, který ji podrobil výslechu. Někdy neodpovídala, někdy lhala a někdy mluvila pravdu. Tak proběhl výslech. Teprve dnes se seznámila s kluky z jejich koleje a byli jí sympatičtí. Vešla do společenské místnosti a přešla ke dvěma jejím spolužákům, kteří se právě věnovali šachům. Byli to právě dva jí nejsympatičtější kluci, Jonatan Éres a Dakar Herman. Musela se smát, ani jenomu šachy nešly.
 
„Čemu se směješ? Umíš to snad líp?“ ptal se naštvaný Jonatan.
 
„Samozřejmě že umím, klidně vás to naučím.“ Řekla a začala je učit.
Žádné komentáře
 
Proč si hledat přátele, když tě většinou zradí? Snad protože věříš že jsou jiní, snad protože jsi sám, či už jsi propadl zoufalství?